KUFÍREK 19. – REDAKČNÍ UZÁVĚRKA

8. dubna 2015 v 13:27



Dnes je osmého. Dubna.
8 + 7 = 15
.
Za týden mám vytčen termín mít pohromadě všechny příspěvky druhého čísla časopisu CHRON.

Odevzdaných na jakékoli téma jakkoli wittgensteinovské, nejlépe v délce pětistránkové psané jakkoli esejistickým způsobem.

Kdybych býval byl vyhlásil téma v kvalitě o málo více pornografické, pro jejich nadšený zájem bych případné přispívatele musel i s nadpočetnými příspěvky shazovat již za pouhý týden okny jako nějaký husita.

Takto mám už týdny slíbeny příspěvky pouze 4, přičemž s následující bilancí: 1., část z dopsané knihy, na nějž by stačilo jedno sobotní odpoledne, mi dodán jistojistě nebude; 2. jsem již četl, je hodně zajímavý, o modlitbě, ovšem pisatel k jeho dokončení ztratil trpělivost, ne-li odvahu. 3. přispívatel ihned po slibu, že má již roky hotových několik wittgensteinovských drobností, vzápětí nedobytně dlouhodobě onemocněl. Osudy 4. slibu jsou mi neznámy.
Ano, ano, vybavuje se mi náhle, že mám ještě jeden příspěvek zajednán i v dalekém kdesi portugalském Portugálu.

Dnes tedy začnu nedobytné 2., 3. a 4. urgovat.


Mám dojem, že jsou to podle vizáží ony, které mám (spolu s tamtím Inuitem či Abordžincem, kteří si hodlají telefonovat s Velikým Bílým Mužem prezidentem Obamou) ze všech lidí nejvíc rád - všechny opice z japonského ostrova Košima, na obrázku s mořem v dáli za zády, všechny, kolik jich tam na Košimě bývá, nejenom tu vždy nejvíce nutnou 100. z nich.
Neboť všechny k něčemu smysl rozvíjejícímu vždycky jsou nastavřeny, ne jako ti zdejší domorodci vypočítavě účelově tupě nezaujatě přechytřele vychcaně vyčkávaví z pražského, brněnského či jiného okolí.
Jací by to byli, tedy byly, wittgensteinovští přispívatele, kdyby jim třeba OSN poskytlo každé na Koshimu noťas!
Nebo jejich rodná Japan alespoň na každou pátou notebooky.

Samozřejmě, souvisejí svými existencemi i s jedním tématem wittgensteinovským, které se nazývává paradigm shift, přičemž obzvláště znalí je zcela samozřejmě řadí i k čemusi jako původním zdrojům, inspiraci či důvodům vzniku lidsky potenciálních možností fejsbuku v civilizaci.
Tedy kdesi jinde mimo tuzemskou internetovou kotlinu.

Jejich význam by vydal na velmi radostné monotématické číslo časopisu CHRON o nich samých.
Jsem si jist tímto nápadem, stejně jako možným monotématem jiným, tedy Světlem Jakuba Demla.
Jeho viděním a prožíváním krajové tasovské světelnosti prostřednictvím jeho dojmů a popisů.
(Loni jsem tam na den byl, viděl jsem.)
Kdyby žil dneska tenhleten umíněný jízlivec, jistě/zřejmě by i on používal mobilní telefon - který by ovšem oproti zdejším domorodcům považoval za bytost Bohem stvořenou.

Přičemž nepochybuji o tom, že byl-li by byl na téma Ludwiga Wittgensteina osloven, s košimským mořem na tasovském obzoru v zádech hned by něco takového se vší jeho potměšilostí psal.

Kdyby ty košimské bytosti, nebo jeden z nich klon Jakub Deml, měly k dispozici noutbuky, jóóóó, joj, to by byli přispívatelé…

(Prvních 99 ryze opičích příspěvků bych rád protrpěl - poněvadž náhle od toho stého!!!)

((Z těch, kteří docházejí, zaregistrovali se zcela neuváženým či zlomyslným kliknutím lajku, sem, nikdy nic pro časopis Chron kloudného nebude, dokonce ne ani jednou za 2 měsíce jeho elementárně paralelní čtenáři - tedy nic kloudného ve smyslu onoho již zmíněného paradigmatického shiftu, který už jim samým nestojí ani za civilizačně zcela běžně samozřejmý zájem.))



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama