Duben 2015

KUFÍREK 24. – STAČÍ POUZE PŘEPOSLAT, SDÍLET ČI JINAK ZPROSTŘEDKOVAT.

27. dubna 2015 v 14:25



Nejdříve jsem předělal, tedy přepsal, popisek či titulek, aby jeho znění přesněji, též věcněji, odpovídalo dosavadní měsíční zde praxi.


SKUPINA PŘÍZNIVCŮ ČASOPISU CHRON - TĚCH, KTEŘÍ NEVĚDÍ, ALE VLASTNÍ INTELEKTUÁLNÍ PRACÍ BY SE DOZVĚDĚT CHTĚLI.

SKUPINA PŘÍZNIVCŮ ČASOPISU CHRON - TĚCH, KTEŘÍ NEVĚDÍ - A JINÝ ZÁJEM NEMAJÍ.

Nato jsem jim zadal tuhletu otázku:

DOCHÁZÍ SEM VŮBEC NĚJAKÝ ČINNÝ PŘEKLADATEL, NEBO DOKONCE PŘEKLADATELKA?




Vysvětlující text o souvislostech dotyčné věci:


Poté jsem už pouze nasázel několik internetových fotografií krabiček s brouky - jako návodů, jak případně nepoužívat k podobným demonstracím ideu vkrabičkovaného wittgensteina. Neboť v žádném následujícím případě se, přes jistou vizuální zajímavost, nejedná o to zásadní související s nedakonickou výstavou: tedy zpodobení intelektuálního faktu.



Krabičky takového druhu neodpovídají podmínkám nedakonické výstavy, třebaže jsou uvnitř polstrovány a jejich cena je stanovena v dolarech. … V jejich případě se však nejedná ani jednou o intelektuální fakt.


Přes jistou sofistikovanější obrazovou změnu, ani tohle nejsou brouci, jež by vyhovovali našemu krabičkovému výstavnímu účelu - neboť pouhá zpodobení, nikoli intelektuální fakty.
(Odhadujete již, co je to ten INTELEKTUÁLNÍ FAKT?)
Navíc, aby zde byli k užitku, případní zdejší notoričtí shlížeči si je budou muset sami(!!!) v barevnosti reverzibilně převrátit.






.

KUFÍREK 22. – TO JSOU TY WITTGENSTEINOVSKÉ ESEJE, VÍME?

20. dubna 2015 v 13:43




Všechno vyřčené má vždycky jakousi souvislost s Wittgensteinovými zjištěními - v tuzemských okolnostech ovšem se jedná o záležitost zcela nevýznamné, nestojící povětšinou za zájem.

Pokud se ovšem před oči zatoulá cosi takového raritního v dolní části plochy upomínající na zobrazování způsobem mariánské tradice, zaslouží si zájem myšlením.

Nejenom proto, že onou odděleností svislé levé a pravé plochy do snahy jednoho scelujícího významu připomíná záměry středověkých mistrů s tendencemi jejich triptychů a diptychů.

Oni obdobně tenkrát z dvojích předvýznamů skládali dohromady hledané slovo, tedy pojem, co nejstručnější analogii, cosi s vyřčením rázem jednotícího, co se dá jako význam obhlížením novým stručným pojmenováním naráz uchopit.

Pojem je nedělitelný, použil jsem k ustanovení nápisem na tričku já ve wittgensteinovské tradici.

I za mé přítomnosti existují věci, které ještě doposud nemají přidělená slova.
Natož věci, tedy fakty, ještě budoucí!
Existují však stejně tak slova, k nimž ještě prozatím nepříslušejí ony společné jedině jednotící věci.

Takže jsem včera večer, vynecháním původního svislého bílého středu, zkrátil původní autorskou verzi před studnou mariánskou, čili před pramenem tedy, neboť mě více zaujal onen dvojí stav vody, každý snad ví, co výskyt této tekutiny kromě pouhého elementárního archetypu očištění v nočních snech znamená.


Když však tento obrázek kdosi (například pro instalačně výstavní důvod) oním jedině možným nalezeným pojmenovacím slovem nazve, ztratí do banální nicotnosti on, obraz, jeho/svou pojmenovací sílu.

Zásadnější je tedy mlčet, a zachovat onu prvotnou sílu hledání.

Včera ráno jsem potom vyrazil na internet pro původní obrázek.

Domníval jsem se totiž, že budou k nalezení dva, tedy každá výsledná půle zvlášť - jež se k sobě spekly zcela náhodným uložením, jak už se to na internetu bezděčně stává, a mně se přihodilo a vedlo k mému invenčnímu rozvoji již vícekrát.

Viděný obraz je proces - nikoli rekreace - - - a divákova pozornost proto musí být stále ve střehu.

Snad proto, možná s takovouto tendencí, vkládá už nějaký čas na fejsbuk jeho diptychy pan Růžička, jeden z posledních špátovců, jinak povoláním televizní mor.

Původní dva obrázky ovšem na internetu k dostání nebyly, poněvadž ve zdejších krajinách se vyprávění ve více verzích nepěstují, poněvadž šířenými zprávami se zde nic neříká.


Z rozposílané autorsky zkomponované (a tedy i jako argument míněné) celiny jsem tedy uskutečnil můj záměr vizuální náladou demonstrující ono mně se stále nevybavující účelu popisné jedno nejvhodnější slovo.
Pojmenování.


(Pramen, či dokonce Studna, rozkoší?)


Nezdržoval jsem se případným ikonografickým popisem souvislostí mystické očisty rajského jablka ve zřídle, například, a výsledek poslal k ohlédnutí panu Růžičkovi, jestli ho, a nakolik rozvitě, zaujme tahle moje příležitostná diptychová tendence.
Poněvadž on sám se jim jako významovým konfrontacím věnuje na FB již měsíce.



Takže umanutý intelektuální zájem o možnost zobrazování zázračnosti mariánského tématu pokračoval i pod původním příspěvkem současným pozornostihodným intelektovým varem, viď, mistře Hieronyme B., například…


Jak dokládá postupný rozvoj původní konverzace, není možná jakákoli zásadní velikost lidského ducha na území větším či menším, na němž jediným možným zásadním intelektuálním výsledkem je schopnost poskládat dohromady jednořádkovou esemesku.

Kde oblastí zájmu zření stále pozůstává návod vymezující direktivy jakéhosi partajního výboru.
Dnes toho, zítra tamtoho.

V němž každý podnět divákům i autorům se přijímá jako pobídka k jakémusi druhu rekreace.

Nejsou možné jiné zpodobovací výsledky ve světě, v němž vidíme pouze očima, a všechny svoje zpodobovací výkony posléze míníme opět jen pro potřeby jiného bavícího se vizuálního pohledu.

Jenž nemusí se snažit, cokoli jakkoli iniciovat.
Neboť mu vše přichází do žlabu.

Jež ovšem (přes třebas tutéž stejnou H2O) s očistnými duchovními prameny nemají nic společného.

UVIDĚT.

NAZVAT JMÉNEM.

ZVIZUALIZOVAT.



.

KUFÍREK 21. – PROČ NENÍ NEDAKONICKÁ VÝSTAVA PRO BLBCE?

19. dubna 2015 v 5:59





Představme si zavíkovanou krabici - a uvnitř ní něco, co se jmenuje wittgenstein.

Poté krabice zabalené, zapečetěné, zamčené, zajištěné prostě tak, aby se do nich nedalo vhlédnout.

Představme si takové krabice uvnitř krabice místnosti nedakonické nádražní čekárny.

Je v nich něco, odhaduje, tedy uhadujeme, pohledem dovnitř z terasy zastřešeného nedakonického nádražního perónu.
Zavřená okna k takovému úsudku máme k dispozici dokonce 2, dvě, zvenku, jedno každé z jedné strany zavřených, tedy i zamčených, dveří.
Opatřených dokonce na klice závorou ve tvaru duckrabbita, jež se již tak skvěle osvědčila při loňské výstavě.

Vidíme zvenčí do prostorového dovnitř, do vlastního významového uvnitř ovšem nedohlédneme.

Jinou tedy nabízející se nedakonickou výstavní možností je zveřejnění onoho vnitřního wittgensteina, nikoli ovšem jako předmětu, nýbrž jeho ideje, tedy intelektuálního faktu.
INTELEKTUÁLNÍ FAKT.
Zachováme tedy princip stejného brouka vůči diváckým pohledům uzavřeného v krabičce, v autorské krabičce tentokrát.
AUTORSKÁ KRABIČKA.
K zavřenému wittgensteinovskému brouku se ani tentokrát nedostaneme.
Poznovu zůstaneme v naší důvěře o pravosti světa vystaveni napětí nejistoty dichotomie polarit pólů otázky je tam, není tam, a jaký, nebo co, uvnitř.
Jedinou naší šancí k důvěře bude autorská dokumentace kusu uvnitř, jakýkoli popis jeho vznikání nebo existence - to ona zprostředkovanost se bude spolu s krabičkou vystavovat.
DOVEDNOSTNĚ ŘÁDNÁ AUTORSKÁ DOKUMENTACE.
V této verzi letošní nedakonické výstavy by ovšem dveře čekárny byly vůči případným návštěvníkům otevřeny po celých 12 dnů trvání.

Je to tam?

Je to tam uvnitř?

Událo se to vůbec?

Co je dokumentace? Co inscenace? Co rekonstrukce? Co výmysl bez jakékoli předmětně důkazové opory předváděných aktivit?


18.4.2015 12:31

Výstava je v kufri.
Výstava je v krabiciach.
V tých všetkých, čo tu sú v nedakonickej čakárni všade rozprehádzané.
Priviezli v nich vuobec niečo?

Obe okna čakárny doširoka roztvorené na perón.
Aby bylo vidiet´, co všetko sa nachádza dnu.

Dvere do čekárni však zamčeté.

ČT.

Umění pojímané jako rukodělnost je tady málo.

[18.04.2015, 18:58]
Snad jsem pokročil
teoreticky. Ovšem
darmo - jak vždycky.



.

KUFÍREK 21. – NA FEJSBUKU ČASOPISU CHRON TO VŘE

18. dubna 2015 v 8:38




Podobné situace nastávají pokaždé, když se objeví opravdový zájemce.

Neboť se zájmem se zaručeně dostavuje takzvaná změna paradigmatu.

Vraždění lenivosti, jinak řečeno.

Proto nyní pozor, soustřeďte se:


Kdyby každý zde běžně počesku pouze zevlující dokázal popsat onu změnu, jež se postupně děla v jeho názoru na viděné, na zřeného smysl, vydal by tenhle popis na příspěvek na fejsbukovou stránku časopisu Chron.

Popřípadě: kdyby pozorovatel jen pouze sledovat simulované směry pohledů imaginární druhé opice sedící té první naproti, zavřené oči první by ho jako skutečně paralelního diváka události přivedly na myšlenku, že je svědkem onoho stavu 100. košimské opice, čili toho paradigm shiftu, jemuž vždy předchází rozjímání, soustředění na cíl, živé snění, a podobně.


Nyní tedy vidíte ve výtvarném zpodobení, co onu košimskou opici za zavřenýma očima třeba napadlo.

DIVÁKEM JE POUZE TEN, KTERÝ ZAŽÍVÁ POCIŤOVANÝ A UVĚDOMOVANÝ SI STAV ZROVNA VIDĚNÉHO.

Jinak se jedná pouze o shlížeče, zhlížeče, zevlouny, čumily; a podobně.

Jež jako prvá charakterizuje jejich nejextenzivnější a jim naprosto samozřejmě samozřejmá vlastnost: že tedy všude vlezou, a nepociťují zcela samozřejmě povinnost na tomtéž místě vrátit nebo splatit dluh: tedy přidat k sebou viděnému těm dalším sem po nich vstoupivším cosi jako imaginaci rozvíjející bonus nebo obolus.

Přičemž na onom rozvíjení postupným navrstvváním příspěvků je založen celý Facebook, ne-li internet.


Takže do toho království lenosti a přiživování se na dluh kdosi včera vstoupil a zanechal svůj stručný vzkaz.
Který ovšem v souvislosti s tradicí Ludwiga Wittgensteina nepostrádá jistou významnost.
Nejméně použitím onoho slova infinitezimální, dokonce dvakráte - obdobně jako Wittgenstein početně užil v jeho FILOZOFICKÝCH ZKOUMÁNÍCH.


KUMULUJÍCÍ SE NEKONEČNÉ MNOŽSTVÍ NEKONEČNĚ MALÝCH ZMĚN PŘINÁŠÍ V DŮSLEDKU PŘEVRAT - PRADIGM SHIFT.

Aktivní spoluúčast je však bezpodmínečná.




No a tak k dosavadním pouhým 2 dělným vstoupil včera třetí, z pohledů různých vizuálních měřítek jen někomu pouze vyplyne i významnost kumulativní hmotitosti této nepatrné okolnosti.
Jiným zbytečné.

NEZÁJEM MÁ VŽDYCKY MINIMÁLNÍ MNOŽSTVÍ KRITÉRIÍ - ČILI MĚŘÍTEK.


Notorický skupinový nezájem může být důvodem i pokroku - jedno jediné a ve stavu nauzei zbůhdarma omílané slovo nás v důsledcích zcela nečekaně přivádí k jednomu ze dvou základních Wittgensteinových termínů.

I LENOST, POSMĚŠNÉ BURANSTVÍ NEBO NEVZDĚLATELNOST, NEKOOPERATIVNOST ČI NETELEOKLINNOST, JE URČITOU ŽIVOTNÍ FORMOU.

Hle, kam lze však dojít důsledným sledováním jednoho zcela zbytného statistického grafu!

Jak na intelektuálním území všechno spolu těsně souvisí…

A co se týče exportních schopností zdejších domorodců, viděno měřítkem možností cesty do Itálie?

Nejsou schopni dát dohromady ani odstavec.




.


KUFÍREK 20. – TÉMA VÝSTAVY

13. dubna 2015 v 13:11




SDĚLUJEME, ŽE ČÍSLO 2. ČASOPISU CHRON BUDE ZA PÁR TÝDNŮ ZAČÍNAT ZHRUBA TÍMTO ÚVODEM:

Před časem jsme si dovolili vyrazit do společnosti s prvním monotématickým číslem časopisu Chron, a hned na začátku toho následujícího poskytujeme případným čtenářům wittgensteinovskou příležitost ještě jiného druhu.
.
Ludwig Wittgenstein skončil 1. světovou válku jako válečný zajatec v Itálii, a v této souvislosti piloval celý následující rok do stavu poslední verze číslované odstavce svého Tractatu.
.
Dovolili jsme si proto vstoupit do jednání s ředitelstvím Českého centra v italském Miláně, aby nám výsledky záměrů našich snah obsažených v 5 postupných chronicky wittgensteinovských číslech Chrona umožnilo vystavit v Itálii.
Jednalo by se o případné realizace vizuálního charakteru, nikoliv však v žánrech ilustrací, nýbrž, a to v tradici Wittgensteinově, snah o zpodobování intelektuálního faktu.
.
Čtrnáctidenní italskou výpravu bychom uskutečnili v čase stoletého jubilea Wittgensteinova pobytu v Olomouci v kterémsi termínu od 1. září do Vánoc roku 2016.
.
Ovšem ještě předtím, pro ověření našich možnosti i schopností případných autorů, uspořádáme cosi jako generálku - v Nedakonicích u Uherského Hradiště na trati dávné wittgensteinovské Ferdinandky jsme si na letošek v termínu 28. července až 8. srpna pro účel výstavní síně pronajali nádražní čekárnu.
.
Jaké jsou další podmínky k účasti letos v Nedakonicích, a tím i napřesrok v Itálii, se zájemci, tedy chronové, dozvědí po kvalifikovaných dotazech na fejsbukové stránce časopisu Chron.
.




.

KUFÍREK 19. – REDAKČNÍ UZÁVĚRKA

8. dubna 2015 v 13:27



Dnes je osmého. Dubna.
8 + 7 = 15
.
Za týden mám vytčen termín mít pohromadě všechny příspěvky druhého čísla časopisu CHRON.

Odevzdaných na jakékoli téma jakkoli wittgensteinovské, nejlépe v délce pětistránkové psané jakkoli esejistickým způsobem.

Kdybych býval byl vyhlásil téma v kvalitě o málo více pornografické, pro jejich nadšený zájem bych případné přispívatele musel i s nadpočetnými příspěvky shazovat již za pouhý týden okny jako nějaký husita.

Takto mám už týdny slíbeny příspěvky pouze 4, přičemž s následující bilancí: 1., část z dopsané knihy, na nějž by stačilo jedno sobotní odpoledne, mi dodán jistojistě nebude; 2. jsem již četl, je hodně zajímavý, o modlitbě, ovšem pisatel k jeho dokončení ztratil trpělivost, ne-li odvahu. 3. přispívatel ihned po slibu, že má již roky hotových několik wittgensteinovských drobností, vzápětí nedobytně dlouhodobě onemocněl. Osudy 4. slibu jsou mi neznámy.
Ano, ano, vybavuje se mi náhle, že mám ještě jeden příspěvek zajednán i v dalekém kdesi portugalském Portugálu.

Dnes tedy začnu nedobytné 2., 3. a 4. urgovat.


Mám dojem, že jsou to podle vizáží ony, které mám (spolu s tamtím Inuitem či Abordžincem, kteří si hodlají telefonovat s Velikým Bílým Mužem prezidentem Obamou) ze všech lidí nejvíc rád - všechny opice z japonského ostrova Košima, na obrázku s mořem v dáli za zády, všechny, kolik jich tam na Košimě bývá, nejenom tu vždy nejvíce nutnou 100. z nich.
Neboť všechny k něčemu smysl rozvíjejícímu vždycky jsou nastavřeny, ne jako ti zdejší domorodci vypočítavě účelově tupě nezaujatě přechytřele vychcaně vyčkávaví z pražského, brněnského či jiného okolí.
Jací by to byli, tedy byly, wittgensteinovští přispívatele, kdyby jim třeba OSN poskytlo každé na Koshimu noťas!
Nebo jejich rodná Japan alespoň na každou pátou notebooky.

Samozřejmě, souvisejí svými existencemi i s jedním tématem wittgensteinovským, které se nazývává paradigm shift, přičemž obzvláště znalí je zcela samozřejmě řadí i k čemusi jako původním zdrojům, inspiraci či důvodům vzniku lidsky potenciálních možností fejsbuku v civilizaci.
Tedy kdesi jinde mimo tuzemskou internetovou kotlinu.

Jejich význam by vydal na velmi radostné monotématické číslo časopisu CHRON o nich samých.
Jsem si jist tímto nápadem, stejně jako možným monotématem jiným, tedy Světlem Jakuba Demla.
Jeho viděním a prožíváním krajové tasovské světelnosti prostřednictvím jeho dojmů a popisů.
(Loni jsem tam na den byl, viděl jsem.)
Kdyby žil dneska tenhleten umíněný jízlivec, jistě/zřejmě by i on používal mobilní telefon - který by ovšem oproti zdejším domorodcům považoval za bytost Bohem stvořenou.

Přičemž nepochybuji o tom, že byl-li by byl na téma Ludwiga Wittgensteina osloven, s košimským mořem na tasovském obzoru v zádech hned by něco takového se vší jeho potměšilostí psal.

Kdyby ty košimské bytosti, nebo jeden z nich klon Jakub Deml, měly k dispozici noutbuky, jóóóó, joj, to by byli přispívatelé…

(Prvních 99 ryze opičích příspěvků bych rád protrpěl - poněvadž náhle od toho stého!!!)

((Z těch, kteří docházejí, zaregistrovali se zcela neuváženým či zlomyslným kliknutím lajku, sem, nikdy nic pro časopis Chron kloudného nebude, dokonce ne ani jednou za 2 měsíce jeho elementárně paralelní čtenáři - tedy nic kloudného ve smyslu onoho již zmíněného paradigmatického shiftu, který už jim samým nestojí ani za civilizačně zcela běžně samozřejmý zájem.))



.

WITTGENSTEINŮV KUFÍREK – O ČERNÉ KOČCE 3/

7. dubna 2015 v 10:19





Bylo to v pátek 17. listopadu 1989 večer někdy okolo 21. hodiny, co se sotva postřehnutelnou změnou zdejší obyvatelstvo změnilo v dobytek.

Roky předtím jsem si s řadou překážek a zákazů občas udělal animovaný film, dokonce i pár dramaturgií v kamenných divadlech.
Na začátku léta roku 89. mě z jednoho vyrazili, ale v jiném jsem měl premiéru 17. či kterého tenkrát prosince.

Od té doby nic.

(Jenom asi po 2 měsících mi pochválil básník Miroslav Holub divadelní program k představení jako nejlepší, který držel v životě v ruce - dokonce s mne velmi potěšujícím dovětkem, že v něm naprosto nerozpoznával, které texty jsou jeho, a které Andy Warhola.)

Jak jsem prorokoval, český hraný film jako tvorba kinematografické povahy neexistuje, co se mi snaží vemluvit jako animovaný film, s tímto intelektuálním žánrem toho až tolik společného nemá, divadelní repertoár nesleduji již čtvrtstoletí, některé jeho koryfeje či lodivody osobně neblaze znaje z minula.

Zbývá mi pouze každým rokem si najmout na čtrnáct dnů čekárnu jednoho zapomenutého nádraží, stanovit téma ve Wittgensteinově tradici, poprosit o účast výtvarné umělce ze zdejších autorských metropolí, jak moje snaha dopadne, popsal jsem hned v úvodu onou zmínkou o dobytku.


Kdysi jsem dělal animovaný film, kreslený snad ani jeden, přesto jsem se kvůli inspiraci chodil koukat o patro výš na fázařky, no a dneska se mi tamta dávná zkušenost hodí, abych na jejím příkladu rozvinul můj včerejší námět o zobrazování slova ničím.

Paní fázařky tenkrát dávno rozkreslovaly dotyčný jeden záběr na komín astralónových fólií naložených na sebe.
Každá fólie pokrytá dílčí kresbou záběru byla předtím průhledná.
Kdyby je člověk odnímal z vrchu po jedné, na konci by mu nezbylo nic - tedy jen poslední průhledná fólie.

Z původního vizuálně složitého nic.
Popřípadě: tvarově existující viditelné průhledné nic.

Jako včera.


VÝSTAVNÍ SE TADY STÁVÁ ZKUŠENOST - PŘÍPADNĚ S AUTORSKOU PRACÍ NÁHLÝ SOUVISEJÍCÍ ZÁŽITEK.

Tedy poznámkový a dokumentující aparát takovéto erase - možná jdoucí prostřednictvím zkoumání intelektuální faktu až za (popřípadě na) onen Wittgensteinův stav věci.

Samozřejmě, by možno tuhletu letmou impresi rozvíjet nebo různorodě pokoušet, dokonce variovat k novým nápadům - ale mezi dobytkem?

(Ne, co jsem viděl - ale co jsem při onom vidění přehlídnul.)



.

WITTGENSTEINŮV KUFÍREK – O ČERNÉ KOČCE 2/

6. dubna 2015 v 11:39



ČERNÁ KOČKA NA ROHOŽCE.
BLACK CAT ON MAT.

Omlouvám se tedy všem okočkovaným anglickým dětem z univerzitního města Cambridge za zásadní nepřesnost, které jsem se včera dopustil.

Ona filozofova věta, o níž zatím pro mne není jisté, zdali ji vyřkl vůbec on, má kodifikované poněkud jiné znění.

BLACK CAT IS ON MAT.

IS !!!

ČERNÁ KOČKA JE NA ROHOŽCE.

NA ROHOŽCE JE ČERNÁ KOČKA.

Což jsou v češtině 2 gramaticky rovnoprávně přípustná znění, a tady dva možné pohledy na celou záležitost - to ve smyslu shlížení jako postupnosti pohledu pozorovatele na ony dva předměty.
Například: zleva; zprava.

JAZYK URČUJE ZPŮSOB NAŠEHO VIDĚNÍ SKUTEČNOSTI?

POŘADÍ VÝZNAMNOSTI FAKTŮ V NÍ?

NA ROHOŽCE ČERNÁ KOČKA JE.
KOČKA ČERNÁ NA ROHOŽCE JE.

SLOVO DENOTUJE PŘEDMĚT.
SLOVO OZNAČUJE PŘEDMĚT.
SLOVO URČUJE PŘEDMĚT.

Nevím, jestli dobře či oprávněně volím další krok, ale představuji si tuto konstelaci.
Vidím před sebou černou kočku dřepící zadkem na rohožce před venkovními dveřmi vesnického stavení, jak se vztyčeným tělem upřeně pozoruje svoje okolí.

Nyní všechny tyto předměty onoho kýčovitého obrázku vymizím.
A zůstanou po nich jen je označující slova.

ČERNÁ KOČKA ROHOŽKA

Nikoliv však takto natištěně, nýbrž jen jako jejich vzájemně pozičně uspořádaný či ustavený smysl.

Který chápeme, ve výrocích jím manipulujeme - a dokonce si jej umíme/svedeme zvizualizovat až do stavu kýče.

NIKOLIV VŠAK TAKTO NATIŠTĚNĚ, NÝBRŽ JEN JAKO JEJICH SMYSL.

A zpodobení onoho smyslu bez obvykle doprovázející ho konkretizující zjevnosti koček, černých odstínů a rohožek je záměrem oné nabízené nedakonické výstavy v pronajaté čekárně nádraží na trati dávných Wittgensteinových cest.
Tedy zveřejnění případných zpodobení toho, čemu obvykle sotva přisuzujeme hmotnou podstatnost - tedy ono cosi, co už je od pradávna základem onoho všeho napodobujícího či ilustrujícího zpodobování.


Opravdu/Vskutku to nejde jinak?

Autorské zpodobení intelektuálního faktu je nemožné?

(Zpodobení intelektuálního faktu bez toho jeho obvykle ho doprovázejícího inventáře…)


Jean TINGUELY
Ludwig Wittgenstein
Philosoph
1988
Material/Technik: Stahlteile, Plastikrohr, Plastikteile, Metallrad, Elektromotor, Antriebsriemen, Gummiräder, Lager
Masse (HxBxT): 220 x 240 x 110 cm
Inventarnummer: 11335
Werkverzeichnis: Bischofberger 0828
Creditline: Museum Tinguely, Basel, Donation Niki de Saint Phalle

(Ovšem zrovna tenhleten způsob jako zobrazovací metoda pro náš nedakonický úkol zas až tak podnětný či nápomocný není.)



.

WITTGENSTEINŮV KUFÍREK – O ČERNÉ KOČCE 1/

5. dubna 2015 v 9:21



Anglická děcka z univerzitního města Cambridge si s tímto, tedy následujícím, závažným intelektuálním problémem poradí snadno:
VYPUSTÍ NA FILOZOFŮV HROB KOCOURA.

Ať si sám myšku vyšťourá.

Fotografií vyhřívajících se kočiček tohoto druhu je proto na Googlu k dohledání habaděj.


Ale co české děti, intelektuálně zcela podvyživené z naprostého nedostatku hrobů domácích filozofů, jak ony, chudáčci, si s takovou záležitosti mají poradit?

Poněvadž samotná kočka nestačí, přičemž by měla být především černá.
Kdo se však bojí pořekadla o následcích pouhého přeběhnutí černé kočky přes cestu, nechť si opatří kočku bílou, nebo celou šedou.
Popřípadě modrou ušlechtilého chovu.

V žádném případě však ne nějakou mourovatou.
NEBOŤ MOUROVATOST JE VELMI OBTÍŽNĚ STANOVITELNÝ JEDNOZNAČNÝ DENOTÁT.

(Anglické dítě s tím jeho mourem z Cambridge tedy stanovený úkol obzvláště odfláklo.)

Co to tedy ona denotace vlastně je?
Pokud se do znění tohoto slova zaposloucháme, uslyšíme v něm zvuk slova nota.
Tedy jakéhosi přesného označování či zaznamenávání čehosi prchavého, takového pouhého jen předtím fjúúúú.

DENOTACE JE TEDY PŘESNÉ POJMENOVÁNÍ PŘEDMĚTU, VĚCI, FAKTU ÚČELU CO NEJPŘÍHODNĚJŠÍM SLOVEM.

Tedy: černá, bílá, červená, šedá, hnědá, růžová, zelená, modrá, žlutá - ale ne již velmi nepřesná v představě mourovatá, kropenatá, strakatá, též jiná obdobná kafebrando.

Kočka, lev, pes, vrabec, papoušek, slepice, mravenečník, slon.

K takovéto každému dítěti zcela samozřejmé činnosti však existuje i ryze odborný obrázek, posuďte sami, jestli vám přináší něco více, nežli už naprosto samozřejmě víte už od nepaměti.


(Taková něco jako nazývací halma, anebo dokonce šachy.)

Vsunul jsem předchozí postřeh do obálky závorek, neboť na něj i celý proces nazývání můžeme na chvíli zapomenout - před námi se totiž vynořil problém filozoficky mnohem závažnější.
Jakpak tento zní?

ČERNÁ KOČKA NA ROHOŽCE.

BLACK CAT ON MAT.

CHAT NOIR.

Přičemž to poslední nazvání je značkou čehosi obdobně neodolatelně osudově vábivého.

Na rohožce. Na podložce. Na předložce.

Mat.

Šach, mat.

Nafotografuj tedy, namaluj, ustav, zahrej, zahraj, zatanči, situaci black cat on mat, s kočkou i bez - ale především tento proces pečlivě sleduj, poznámkuj, glosuj, dokumentuj průběžně obrázky, fotografiemi.

Rohožka může být opatřena nápisem údajů obdobně jako na filozofově hrobě v Cambridgi.
Vyšitými.
Nalepenými.

Stoj. Leh. Sed. Dřep.

Jsou i tisíce jiných řešení, jak tento stav černé kočky na rohožce zpodobnit.

(Zatím můžete jen tak bez závazků improvizovat a blbnout, druhá část úkolu tohoto filozofického traktátu nastane až za pár dnů.)



.