Únor 2015

KUFÍREK 16. – CIRKUS WITTGENSTEIN 3

3. února 2015 v 14:54




Zatímco s čínskou hadí ženou Nu jsme se nějako internacionálními vlnivými pohyby domluvili, s její českou cirkusovou hadí kolegyni Rajskou Evou byla pohybová domluva již mnohem obtížnější.
A to nejenom proto, že se nesvedla, jen tak improvizovaně hned, tedy z listu, jak my říkáme, pohybově představit ani svým vlastním praporkovým křestním jménem, propána, jež měla v rámci testu napsat obyčejnýma svýma nohama!


Na související přímý dotaz se dotyčná přízemní česká akrobatka v zákulisí Cirkusu Wittgenstein přiznala, že přes všechny svoje každodenní tréninky, s nimiž začínala již od svých tří/3 let, některá praporková písmena (tedy mnohá, nebo nejméně celou třetinu z nich, včetně vlastního podpisu jménem) svýma nohama ještě stále nedokáže stabilizovat ve všeobecně čitelných podobách, a to jí přitom zbývají do penze už jenom stejné 3/tři roky, tedy čas stejný jako tenkrát do prvního vůbec jejího tréninku.


Na cosi takového bych potřebovala nejmíň 4 nohy, soužila se, jako kráva - tedy: soužila se, že není krávou, i když by jí vlastně kvůli sudému počtu dalších nohou chtěla být.
To jsou tedy rukopisná dilemata!
Proto ještě pořád vlastně máme štěstí, že pouze jen někteří z nás píší nohama.




Při bližším pohledu, tedy v detailu, pozorováním jejího cviku písmen L a R bylo ihned zřejmé, že s jejíma nohama, tedy především v oblasti rozkroku vypadající jako strom po důkladném zmlazujícím zimním ořezu, není něco v pořádku.

Když tedy zjistila, že s takovou zásadní estetickou disproporcí jako v nohou neustálými operacemi repasovaná hadí žena (i kdyby nakrásně byla i třeba celá ze želé) k ničemu v oboru nohového rukopisu nám k ničemu vhodná není, rozpovídala se o svém soužení podrobněji.
A při těchto jinak zcela jalových stescích (3 roky před artistickou penzí vlastně ve většině dílčích písmen délky dotyčné praporkové abecedy stále ještě pořád neplodná jalovice) se s jistou zdráhavostí svěřila, že kvůli svému trápení s pohybovou nedostatečností svých nohou se byla poradit i se známým ortopédem operatérem, tedy doktorem MUDr. Volopichem.

Tak to tedy bylo něco!

Několikerá báječná reoperace!

To je ono!

Odřezání nohy. Přišití hnáty.

Odřezání. Přišití. Odpárání, popřípadě uřezání. Fixace dolní končetiny opakovanými stehy. A tak několikrát dál.

Při tréninku nožního praporkování každého jednoho praporkového písmena, kvůli dokonalému zvládnutí pozice, alespoň jedenkrát pokaždé na operační stůl znovu!

Vlastně dvakrát, neboť vzápětí je třeba trénovat další, ortopedicky nezpracovaným nohám povětšinou stejně obtížné, písmeno.

Tahle zjištění bylo opravdu cosi jinějšího (tedy abych tak řekl jiná čína), nežli to její věčné alibisticky české válení se za prachy v prachu pilin cirkusové manéže!

Pokud doktora ortopéda operátora Volopicha někdo neznáte - pak tedy jen stručně.

Kolik on už celých nohou odoperoval: tak třeba hned dívčích, vrchovaté vagóny!

KOLIK ON UŽ CELÝCH NOHOU ODOPEROVAL: TAK TŘEBA HNED DÍVČÍCH, VRCHOVATÉ VAGÓNY!



.