KUFÍREK 3.

30. listopadu 2014 v 10:14





Znalejším tématu možná prostředí předchozích obrázků připomene sestavu entoptického dojmu zvaného HOLUŽN.
Jiným zase třeba místo zvané ikonostas, čili výstaviště ikon, z něhož se vyvozuje i pojem IKONOGRAFIE, jenž už bezprostředně souvisí s naším dalším pojednáním o obsahovém vzhledu jednoho dávného amerického plakátu.
S rozvíjením jeho ikonografie, tedy s popisováním jeho významových a symbolových sdělení - jež jsou ovšem pro zdejší domorodé současníky zcela neužitečné, neboť neviditelné a nesrozumitelné; dokonce proto i pro to nepochopitelné.

Ovšem prostředí butiků a krámů každá zdejší pasažérka všedním životem zná, začněme tedy dnešní výklad v nich, čili v místě mezi pulty, namísto býti obklopeni třeba regály knihoven.



Jinde je to snadné jako každé jiné běžné selfíčko.
Pokud by si však kterási zdejší dotyčné šaty obstarala ze zcela běžné nabídky na internetu a párkrát se v nich prošla veřejně, jistě by ve zdejším nevzdělatelném prostředí vzbudila výbuch pozornosti mezi čumily.
Přitáhla by tak sice na chvilku jejich pozornost k našemu tématu, a učinila by tak pro něj asi vše.

Je zde ovšem jiná možnost: divadlo nebo animace, čili teatralita, a s tím související i módní přehlídka.

Modelka si šaty navleče, nechává posléze v pohybech vyniknout jejich záhybům a jiným kombinacím vizuálních stavů plynoucím z rozpohybování původního obrazu.
TAKŽE PŘEDVÁDÍ PŮVODNÍ OBRAZ, PLAKÁT, NIKOLI TEXTILII.
Předvádí cosi, demonstruje, v jeho původních významech.
Snaží se je v náhodách objevovat a před fotoaparátem fixovat.

Jakož i původní gesto dávné rosie the riveter - stačí se pouze podívat na Youtube, kolik je tam k dispozici souvisejících výukových videí.

Že taková činnost je možná a přináší zásadní zdar i třeba v amatérských podmínkách, vizte v následujících výsledcích dvou amerických hospodyň.


V efektu vzájemného zrcadlení gesta a pragesta se zde možná ocitáme uvnitř stavu, který je možno nazvat SIMULAKRUM.
V dalším kroku je možné tuto předlohu modelkou (popřípadě protagonistkou či figurantkou) zopakovat a zpřesnit do naprosto významově přesné vizuality, popřípadě: vizuálnosti.


Zde se, a to zcela náhodou (a pouze podobným vzhledem), vracíme k onomu v úvodu zmíněnému ikonostasu.
Tentokrát však beze všech vyvolaných optických triků, oproštěně. Technicistně.
Poněvadž popisujeme sám PROCES jako průběh vedoucí k výsledku.

Výsledkem je galerijní rám, orámování, jak jsme v takovýchto příležitostech zvykli.
Dokonce hříčka se samotnou definicí (malířského) obrazu.
Hra s žánrových i slovním termínem ŽIVÝ OBRAZ, popřípadě se všeobecným úslovím, že kterási třeba renesanční šlechtična vypadá na tom kterém obraze jako živá.

Dalších slovně rozvíjejících příkladů a významových vztažností bych v této souvislosti mohl zveřejnit nespočet.

Představte si tuhle americkou paní z amatérské fotografie, jak i zdejší jiné, umístit s příslušným gestem za sklo telefonní budky opatřené nápisem sloganu, protagonistky vyměňovat a fotografovat - případně každé jiné všedně přístupné okno obdobně DOPOSUD naprosto nesouvisející s dávným plakátem.

Samu původní pouze VĚC nyní již vidíme jinak nežli prve - nejméně jako něco, co bychom mohli nazvat FAKT.

INTELEKTUÁLNÍ FAKT.



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama