Listopad 2014

KUFÍREK 3.

30. listopadu 2014 v 10:14





Znalejším tématu možná prostředí předchozích obrázků připomene sestavu entoptického dojmu zvaného HOLUŽN.
Jiným zase třeba místo zvané ikonostas, čili výstaviště ikon, z něhož se vyvozuje i pojem IKONOGRAFIE, jenž už bezprostředně souvisí s naším dalším pojednáním o obsahovém vzhledu jednoho dávného amerického plakátu.
S rozvíjením jeho ikonografie, tedy s popisováním jeho významových a symbolových sdělení - jež jsou ovšem pro zdejší domorodé současníky zcela neužitečné, neboť neviditelné a nesrozumitelné; dokonce proto i pro to nepochopitelné.

Ovšem prostředí butiků a krámů každá zdejší pasažérka všedním životem zná, začněme tedy dnešní výklad v nich, čili v místě mezi pulty, namísto býti obklopeni třeba regály knihoven.



Jinde je to snadné jako každé jiné běžné selfíčko.
Pokud by si však kterási zdejší dotyčné šaty obstarala ze zcela běžné nabídky na internetu a párkrát se v nich prošla veřejně, jistě by ve zdejším nevzdělatelném prostředí vzbudila výbuch pozornosti mezi čumily.
Přitáhla by tak sice na chvilku jejich pozornost k našemu tématu, a učinila by tak pro něj asi vše.

Je zde ovšem jiná možnost: divadlo nebo animace, čili teatralita, a s tím související i módní přehlídka.

Modelka si šaty navleče, nechává posléze v pohybech vyniknout jejich záhybům a jiným kombinacím vizuálních stavů plynoucím z rozpohybování původního obrazu.
TAKŽE PŘEDVÁDÍ PŮVODNÍ OBRAZ, PLAKÁT, NIKOLI TEXTILII.
Předvádí cosi, demonstruje, v jeho původních významech.
Snaží se je v náhodách objevovat a před fotoaparátem fixovat.

Jakož i původní gesto dávné rosie the riveter - stačí se pouze podívat na Youtube, kolik je tam k dispozici souvisejících výukových videí.

Že taková činnost je možná a přináší zásadní zdar i třeba v amatérských podmínkách, vizte v následujících výsledcích dvou amerických hospodyň.


V efektu vzájemného zrcadlení gesta a pragesta se zde možná ocitáme uvnitř stavu, který je možno nazvat SIMULAKRUM.
V dalším kroku je možné tuto předlohu modelkou (popřípadě protagonistkou či figurantkou) zopakovat a zpřesnit do naprosto významově přesné vizuality, popřípadě: vizuálnosti.


Zde se, a to zcela náhodou (a pouze podobným vzhledem), vracíme k onomu v úvodu zmíněnému ikonostasu.
Tentokrát však beze všech vyvolaných optických triků, oproštěně. Technicistně.
Poněvadž popisujeme sám PROCES jako průběh vedoucí k výsledku.

Výsledkem je galerijní rám, orámování, jak jsme v takovýchto příležitostech zvykli.
Dokonce hříčka se samotnou definicí (malířského) obrazu.
Hra s žánrových i slovním termínem ŽIVÝ OBRAZ, popřípadě se všeobecným úslovím, že kterási třeba renesanční šlechtična vypadá na tom kterém obraze jako živá.

Dalších slovně rozvíjejících příkladů a významových vztažností bych v této souvislosti mohl zveřejnit nespočet.

Představte si tuhle americkou paní z amatérské fotografie, jak i zdejší jiné, umístit s příslušným gestem za sklo telefonní budky opatřené nápisem sloganu, protagonistky vyměňovat a fotografovat - případně každé jiné všedně přístupné okno obdobně DOPOSUD naprosto nesouvisející s dávným plakátem.

Samu původní pouze VĚC nyní již vidíme jinak nežli prve - nejméně jako něco, co bychom mohli nazvat FAKT.

INTELEKTUÁLNÍ FAKT.



.

KUFÍREK 2.

29. listopadu 2014 v 10:55






Ať již zpěvačka Rihanna nebo jistá Miranda Lambert, kterou rovněž vůbec neznám, obě to jsou zřejmě celebrity, a tedy zaručené nápovědi, že ona nápodobná aktivita je určena pouze jen pro slavné a bohaté.






Podobných vyobrazení původního válečného plakátu najdou zájemkyně na internetu stovky, dokonce zjistí, že se jejich dnešní cizokrajnější současnice v této pozici i kostýmu fotografují mobily ještě dneska - přesto bych doporučoval prozatím zvědavost zadržet a povšimnout si v souvislosti čehosi jiného.

Ano, posledního obrázku, adjustovaného, zarámovaného dávného náborového plakátu, tedy čehosi již galejního, co původně byl zcela bezvýznamně anonymní spotřební kus.

PŘEDCHOZÍ STRUČNÁ UKÁZKA VARIANT DÁLE NAZNAČILA, ŽE PROSTŘEDNICTVÍ ONOHO PLAKÁTU LZE INSPIROVAT, ČI DOKONCE VYPRÁVĚT, PŘÍBĚH.

ŽE SE TEDY JEDNÁ O SVÉHO DRUHU TEXT.
ŽE SE TEDY JEDNÁ O SVÉHO DRUHU TEXT.
ŽE SE TEDY JEDNÁ O SVÉHO DRUHU TEXT.
ŽE SE TEDY JEDNÁ O SVÉHO DRUHU TEXT.
ŽE SE TEDY JEDNÁ O SVÉHO DRUHU TEXT.
ŽE SE TEDY JEDNÁ O SVÉHO DRUHU TEXT.
ŽE SE TEDY JEDNÁ O SVÉHO DRUHU TEXT.
ŽE SE TEDY JEDNÁ O SVÉHO DRUHU TEXT.
ŽE SE TEDY JEDNÁ O SVÉHO DRUHU TEXT.
ŽE SE TEDY JEDNÁ O SVÉHO DRUHU TEXT.

A proto v příštích pokračováních budeme na tuto předlohu, vůči této předloze, vznášet či uplatňovat textuologické nároky.



.

KUFÍREK 1.

28. listopadu 2014 v 11:14



Dobrý den, dobré ráno pane Růžičko!
Zatím ještě nevím, co znamená slovo queer, QUEER, a používám je poprvé v životě. Ale jsem si jist, že s vaší pomocí a v mé snaze budeme mít večer v kupě námět na TV queer film, a v mém vlastním případě nadto a především ještě jiná další rozvíjející, a mě těšící, a tak dál.
Celou věc započnu tak zhruba za hodinu obrázkem kufírku, tedy v jistém smysli freudovského kufru - tento exemplář, s nímž téma uvedu, se dá obstarat v Amazonu. Přičemž jsem si jist, že si jej prozatím ve zdejší domorodině neobstarala ani jedna osoba.
To je tedy rázný vstup a začátek!!!
Námět v přímém přenosu…


Když někdo v této zemi vysloví slovo feminismus, nic se mi s ním nespojuje, poněvadž ve zdejších podmínkách nemá žádnou živou, tedy živě žitou, dějinnou souvislost. (Patří feminismus do žánru queer?)
Ovšem jsou země, v nichž feminismus je pociťován jako vizuálně ikonograficky odkaz živý, viz případ válečného plakátu, jehož protagonistka je dodnes známá jako ROSIE RIVETER (rosie the riveter), zde tedy k ilustraci slíbený kufřík s jejím obrázkem, běžně k dostání v tamějších obchodech.


Povšechná známost tématu proto implikuje možné jeho konzumenty, dokonce i imitátory, například - ale zbavme se ihned toho pejorativně znevažujícího slova souvisejícího se socialismem všeho druhu televizních estrád. Použijme v tomto případě slovo interpretátory (nikoli interprety), třebaže vše následující se bude odbývat s náznakem velkého baťohu legrace.
Máme-li k dispozici nakupující, vyplácí se pro ně vydávat katalogy, jakož i více druhů - kvůli postavičce z plakátu zorganizovat dokonce celý jeden průmysl?
Cosi takového je pro zdejší domorodce nepochopitelné, nikdy by takhle, nenadáni, nemysleli. Postrádající vědomí dějinnosti. Nežijící v dějinách.
Všechny ovšem další rozvíjející úvahy jsou podmíněny tím, jestli sledovaná záležitost patří do definičního oboru zvaného queer.
Než se dozvím, zatím poskytnu ukázku jednoho takového katalogu, nevěřící jich na internetu najde a stáhne si ještě několik.

Abych dodal svému podnětu oné důvěryhodnosti zvané nabeton, poskytnu zde obrázek čehosi všeobecně populárně v této domorodině známého, tedy zpěvačky značky Rihanna, jejíhož jediného zvuku já nikdy v životě vědomě neslyšel.





.

POSTSKRIPTUM. (7(

22. listopadu 2014 v 11:29










.

POSTSKRIPTUM. (6(

19. listopadu 2014 v 9:11




Jen ještě jednou tedy - a zde již na související téma naposled.

V posledních dnech jsem udělal obrázek tento, též ještě několik následujících, tady již neuveřejněných - a pokud se zde snad někdo táže, co a v jaké souvislosti znamenají, uvádím odkaz, kam mohou pro odpověď vejít, lajknou jejich první vstup pro pozdější případnou jejich snadnější tam přítomnost:


Sem vešlo již sto/100 existencí a nezanechalo zde sebemenšího intelektuálního rozvoje, tam alespoň není počitadlo, takže výsledný dokument o jejich pro téma zanedbatelných existencích není až tak pro mne znechucující a tristní, nadto třeba červené karty k pouličním demonstracím zde i tam jako sortiment nemám.

A že se ve výsledku žádná jediná zdejší za čtrnáctidenní vlakovou společnici nepřihlásí?
Bóžinku, a co má bejt, nehledám zde kurvu přeci, neboť sám přece nemaje žádné tamty túzexy.


.

POSTSKRIPTUM. (5(

13. listopadu 2014 v 12:05




Opravuji, co jsem již určitě jednou opravoval, dohnaly mě k tomu počty korálků - původně jsem si jich koupil 36 (2 modré, 10 červených a zbytek bílých), jenomže v průběhu navlékání jsem zjistil nedostatek, elementárně počtářské své manko, a musel upalovat městem ještě pro 4 bílé kusy, tedy železniční stanice Ostrava-Mariánské Hory, Ostrava-Hrušov, Dětmarovice a Petrovice u Karviné…
Z čehož plyne, že jednoroční C. K. dobrovolník Ludwig Wittgenstein tenkrát 8. srpna 1914 projel 40 místy námi sledovanými, čtyřiceti, 40 železničními stanicemi od jihu k severu, na věčnou jeho paměť povídám.


Celou jeho trasu dlouhou více nežli 200 kilometrů jsem tedy navlékl z korálky tří barev na metr žluté délky tlusté niti, výsledek umístil ihned na internet, za zbytek dne a noc dosáhl na fejsbuku podle statistik 22 zhlédnutí, což je v čísle zhruba necelá jedna pětina počtu k čemukoli kloudnému nutných opic, aby prostřednictvím té 100. z nich došlo k tamtomu paradigm shiftu, česky řečeno.
Tedy ke změně oné dosavadní neblahé situace, v níž, či z níž, mi nepomohou zejména různé ty jalové solidarity oněmi domorodě alibistickými lajky, byť včera ten v souvislosti jediný poskytl v zase zcela jiné statistice veden ten, který se již jednou zasloužil - o jednu z verzí, dokonce prvou, sonifikace průběhu dotyčné tratě, když mohl by, samozřejmě, v intelektuálním smyslu, svésti ještě násobně víc.


Pak jsou zde l veřejnému pohanění všechna ta děvčata, nápadnice, ony na výzvy se naprosto neozývající potenciální zájemkyně, pomalu se jimi zřejmě blížíme už konci světa, jestli ženské nemají-li zájem o parádu nebo lehký nezávazný sex, jediná přece nepísla nazpátek, že by si ty korále, ten svým způsobem růženec, navlékla na krk, nebo si jej v délce případného zvlnění v tvaru hada traťového grafu nechala položit na záda v náznakově decentní prohlubenině páteře, čím sametověji vyčalouněné, tím pro účel hada lepší - - -
A především: nechala se s touto ozdobou ve vší parádě naaranžovanou vyfotografovat.
Sebou? Mnou? Na takovém detailu už jen málo záleží…


Tak jsem dneska ráno další postupný zatímní výsledek shrnul do obrázku k vyjádření paralelity jinak jen souběžných významů, jež je zásadou každého správného filmovnictví, zde pouze připojuji odkaz na související video, jehož prostřednictvím se už možná nějaká prázdninová spolucestující konečně nalezne.

Kromě nedávného zvuku do mobilu mohla by nyní taková exkluzivně inteligentní krasavice ještě snadněji získat něco jedinečně originálně individuálního na parádu, na odiv, l závisti zbylé veřejnosti, neboť včera jsem již byl žádán, abych dnes popisované korále vystavil v jistém butiku.
Pokud se včerejší domluva ukáže platná, aspoň mi přibude butiková fotografie, když paňmáma žádná, čert je všechny tímhle blogem báby tupě tlusté, na úkor vhodných milostnic, vem!




.

POSTSKRIPTUM. (4(

10. listopadu 2014 v 11:59







294 - 268 = 26

Pokud ještě dodatečně můj předpoklad prokáže se, aniž se to kterýkoli z nich dvou za živa dozvěděl, filozof Ludwig Wittgenstein a hudební skladatel John Cage spolu projeli směrem severním společně délku zhruba 26 kilometrů trasy železniční tratě C. K. Severní dráhy Ferdinandovy.

Což by bylo zjištění pro mé účely velice příznivé, a pokud skutečně nějak ještě doložím tehdejší cestu z Ostravy do Varšavy rychlíkem, bude zdůvodněna oprávněnost intuitivnosti předešlých mých pokusů o sonifikace - a zejména: tahle nenadálá iniciativa bude s mnou sledovanou zásadní wittgensteinskou záležitostí příznivě korespondující.

Pokud platí, pak tuhle cestu s Johnem Cagem tenkrát absolvovali i jiní klasikové, z nichž zejména mému intelektovému vkusu velmi milý i cenný Robert Rauschenberg.

(A kdyby s nimi tenkrát jeli i Roy Lichtenstein v jednom kupé s Andy Warholem, bylo by to ještě o mnohem mnoho lepší, to se ví.)



.


POSTSKRIPTUM. (3(

8. listopadu 2014 v 10:27




Předchozí konverzace se odehrávala v posledních dnech na fejsbukové stránce s odkazem https://www.facebook.com/groups/396609927040717/ ; tedy na čemsi jako shromáždišti příznivců onehdy zemřelého hudebního skladatele VÁCLAVA HÁLKA.

Přidám ještě obrázek, který sledované téma dílčího nápadu rozvíjí ještě dál, od šperku, potažmo náramku, k možnosti jiné zase sonifikace vizuálního záznamu trasy železniční trati C. K. Severní dráhy Ferdinandovy z Břeclavi do Petrovic u Karviné.


ŽELEZNICE, TO JSOU PŔEDEVŠÍM KORÁLKY STANIC NÁDRAŽÍ NAVLEČENÉ ZA SEBOU.

Vedena takovouto definicí, mohu si představit 34 stanic oné dávné C. K. železniční trati (plus 2 místa vjezdů na ni na hranicích státu) jako náhrdelník složený ze 36 korálků.
Vše navlečeno na šňůrce nebo silonové niti, jak bývává obvykle - dokonce i ve verzi barevné, v barvách mocnářských, anebo současné zdejší trikolory.
Na koncích po jednom korálu barvy modré, mezi nimi následují kuličky barvy bílé značící venkovské stanice. Uvnitř nich občas, jak na skutečné trati, místa stanic přestupních v barvě červené, které se od stanic fádně bílých odlišovaly v časech C. K. nejméně tím, že v nich stávaly u kolejí granky, jestli vůbec někdo dneska ví, co tohle slovo původně znamenalo, označovalo.
Břeclav, Hodonín, Moravský Písek, Staré Město u Uherského Hradiště, Otrokovice, Hulín, Přerov, Hranice na Moravě, Suchdol nad Odrou, Studénka, Ostrava-Svinov, Ostrava hlavní nádraží, Bohumin, to jest 13 červených ze 34 nádraží celkem - dámy, nenapsala jsem jich tentokrát trochu moc?

Stačí jen ovšem ze ženské šíje náhrdelník svěsit a zachřestit jeho korálky jimi všemi vzájemně o sebe - a dostaneme zvuk, jinou zase sonifikaci dotyčné trati, dokonce dokumentovatelně přímo ve zvukové akci videokamerou.

Dotyčné korálky mohou být keramické, pouhé kuličky narychlo uhnětené z hlíny, nebo třeba navlečené ze tří základních tvarů vyřezaných ze dřeva. Tedy ze znělých dřevěných kousků, čímž se již dostáváme do oblasti klasických hudebních nástrojů bicích, jako jsou třeba jindy xylofon, marimba nebo různě zvučné znělé hůlky, kterými se dokonce, pokud se nemýlím, posunujeme až do oblasti klasiky Orffovy metody.
V níž se mohou uplatnit jako nástroje bicí i na metry nařezané původnější železniční kolejnice, abych doložil, jak ve wittgensteinském pojetí světa řečových her všechno spolu naprosto elegantně souvisí.

Pokud případně dotyčný počet 36 korálků, a mohou být i pouze zcela běžné (ale označené!!!!!) kamínky, uzavřeme do plechovky nebo jiné piksly, získáváme, olé, něco jako kastaněty, rumbakoule, kolik je všech takových železničních hudebních nástrojů instrumentálně vhodných k přepisování z jazyka do jazyka všude po světě, že by je jen málokdo dovedl vyjmenovat!!!

Určit označujícím To je to.

(JAKÁ SE TU OTEVÍRÁ PŘÍLEŽITOST, A PRO JAKÉ MNOŽSTVÍ, SONIFIKACE DOKUMENTUJÍCÍCH VIDEOZÁZNAMŮ.)



.

POSTSKRIPTUM. (2(

3. listopadu 2014 v 10:59



Aniž jsem zrovna tohle včera navečer hledal, našel jsem zrovna to, co už jsem předtím mnohokrát minul, co mi však přineslo onu starořeckou anagnoris, čili rozpomenutí - jakož i malé dílčí poučení současně.
Čili: přihodilo se mi cosi, co případné hledané mé příští prázdninové spolucestující jako obdobné doposud jediným věcným příkladem v ústrety nabídnout nemohu.


Mnohokrát jsem v mysli projížděl onu Wittgensteinovu trať Vídeň-Krakov, tam, jakož po týchž kolejích i nazpátek, nesčíslněkrát jsem už po ní i vlaky jel.
Oněch 215 kilometrů trasy mapou mám za tu dobu v oku - přesto jsem zůstal jediným letmým pohledem včera večer náhle udiven.

Můj údiv i náhlý letmý stav oné anagnoris souvisí s pravou horní částí dotyčné mapy, s oním hraničním místopisem území dnešního Polska rozděleným tenkrát mezi 3 státy: Rakousko-Uhersko, Německo a Rusko.
Proto není divu, že v Krakově sídlil zásadně obranný pevnostní dělostřelecký pluk, k němuž tehdy Wittgenstein 9. srpna 1914 narukoval. Vždyť na ruské hranice to bylo pouhých 20 kilometrů. Žádné tisíce verst…
Takže opěrný bod zásadní, neboť od Vídně vzdálen pouhých 300 kilometrů, což pro tehdejší armádu byl pěší úkol na 14 dnů.
A vyhlásit válku takovému kolosu protivníka za takového územního ohrožení byla od C. K. Mocnáře docela odvaha. Z Krakova do Ostravy je děly stejně daleko jako dneska z Ostravy do Zlína.

A já si dovčera myslel, že ona C.K. - ruská hranice vedla o 100 kilometrů na sever výše, proto jsem náhle začal rozumět oné scéně z Wajdova filmu WESELE, kterou jsem dosud pouze chápal, obrazu v krajině s mlhou a koněm a na něm ruským kozákem.

Já, nemaje občanský průkaz, ani pas, pro nová viditelná poznávací dobrodružství svoji případnou spolucestující k vizitě za obojí státní hranice pozvat nemohu: ani do Wittgensteinovy Vídně, ani do Wittgensteinova Krakova.

A na úseku z Břeclavi do Petrovic, tam i nazpátek, nenapadá mě prozatím jediná nabídka dobrodružství, zkušenosti/í nebo poznání, jež vyvolala by v nás dvou účastných onen stav nebo zážitek obdobné anagnoris jako včera způsobil jediný cíp století staré mapy.

Ostatně tohle zážitkové prázdno křivky dráhy železnice na mapě jsem již před týdnem vypreparoval a nechal jako obrazec grafu sezvučit, dokonce sám poté převedl na zvuk mobilového vyzvánění.
A tento zvukový výsledek několikahodinového pohybu po celé délce jedné vlakové trasy dlouhé 215 kilometrů zkondenzovaný do několika vteřin melodického zvuku je oním čímsi jediným, co mohu své potenciální prázdninové vlakové partnerce nabídnout jako zážitek nebo jí k účasti motivující zkušenost.
Mobilový zvuk jako pobídka k zájmu, k seznámení.

Táž svého druhu, pokud si stáhne z odkazu https://vimeo.com/110760015 a nainstaluje, posléze jedinečný zvukový identifikát, podle kterého, ač já sám i mobil nemám, ji zaslechnu a poznám mezi všemi jinými.


Takto zní v několika chvílích celá dlouhá trať Břeclav - Petrovice, madam, zvu, ač se s vámi, v souvislosti čehosi jako mé anagnoris, v žádném tamějším vlaku o příštích prázdninách nepotkám.



.

POSTSKRIPTUM. (1(

2. listopadu 2014 v 12:01




Dovolím si dotaz, který následně může třeba implikovat otázku.

JAK JE TO ZDE VE ZDEJŠÍ DOMORODINĚ S ONÍM ČÍSLEM 100 JAKO POČTEM OBJEKTŮ NUTNÝCH V KOŠIMSKÉ TRADICI?


Téma jsem zastihl hned od samého začátku existence tohoto blogu, součet návštěvníků dává ve všech sloupcích sumu více nežli 100, tedy dokonce trojí počet nutný k oné zásadní přechodové změně ze stavu jedné existence do stavu existence již zásadně jiné.
Přesto zde k žádné změně nedošlo, vhodná spolucestující nebyla objevena, a ani se sama neozvala, jakoby ono zdejší číslo 100 spíše označovalo počet vešlých sem duchů, nežli osob činných.

Na jedné straně jsou takto v jejich existenciálních možnostech charakterizování zdejší domorodci, a prosím proto takové, aby se sem již nevraceli, poněvadž nejsou ani číselně statistickým přínosem.
Z jiného pohledu nazřeno, oprávněně argumentováno, jistě možno předpokládat příklady takových, kteří sem na blogy vešli, zcela anonymní, několikrát, v anonymitě žádná povinnost neplyne, a co jim do čísel nějakých jich se naprosto netýkajících bilancí…

Proto je v souvislosti zajímavý, jinak cosi totéž vypovídající, dokument následující, dokládající bezesporným číslem, že na fejsbuku navštívilo jeden zdejší dílčí blog (4.) tolik, jako je počet zde jich všech zachycených ve všech položkách.

Je snad ve zdejší domorodině možné číslo 100, jež je jiné nežli vzhledem totéž číslo 100 opodál, přičemž oboje vzhledově tatáž čísla by měly mít dokonce jakousi propojující síťovou souvislost?


On opravdu mezi dvojími místy na Síti neexistuje jakýsi propojující dveřník, cosi jako počítadlo na dveřích konkrétního dílčího blogu, jež by zapsalo jako vstoupivšího i toho, kdo daný dílčí blog otevírá zrovna prostřednictvím odkazu na fejsbuku, nebo i na Síti obdobně jinde???

Nebo ti na fejsbuku pouze kliknout na odkaz, a dovnitř blogu nevstoupí, blog se jim ihned vstřícně na jejich pokyn neotevře, jako návnada či past?
Je to vůbec technologicky možné - a pokud ano, tak proč doposud zařízeno k takhle zbytečnému výsledku???

Takže, prosím vás, vy zde všichni vešlí příští, prosím vás ve jménu tohoto čísla 100 nutného k uvědomovacímu přeskoku (paradigm shift), přestupu k novému, nástupnému, paradigmatu, řečeno:

POKUD VEJDETE SEM, VSTOUPÍTE, NECHEJTE ZDE, VE JMÉNU ROZUMNÉ STATISTIKY, JAK I NA KAŽDÉM ZDEJŚÍM BLOGU SVOJI ZPRÁVU, NEJLÉPE SNAD POUHOU TEČKU V POLI KOMENTÁŘŮ POD ČLÁNKEM.


Blížíme se ke konci naší dnešní dosud statické evidence - a proto musím do našeho zájmu i popisu zahrnou jako veličinu čas.
Čas jako faktor změny podoby, dokonce údajů den po dni. Dnes jsem představil absolutní čísla chvilkového (čtyřiadvacetihodinového) statického stavu, která již hned zítra doznají ve všech zde dílčích položkách změn.

Neboť jak říká již poučení zřizovatele služby blog.cz, i s ilustrujícím vysvětlením barevnosti jednotlivých dílčích sloupců celkového sumarizujícího grafu: Grafy ukazují porovnání příslušného dne s maximem jedinečných návštěv, všech návštěv a navštívených stránek za celou historii blogu.


Co z toho všeho předešlého plyne pro lidi tvořivé?
Kromě ještě usilovnějšího shánění jedné nejvhodnější spolucestující do prázdninových vlaků ještě ono cosi, co bylo zmíněno na samém dnešním začátku.


Očistil jsem původní graf ode všech zbytných okolností - abstrahoval jej.
Při tomto čistém záznamu je možná následná úvaha dvojí:
1/ vzpomínka na praxi starořeckých harmoniků, jimž se měnilo v harmonie, svého druhu hudbu, vše je obklopující.
2/ dnešní výsledný graf k případnému zhudebnění zachycuje současný dnešní statický stav - zítra, jako záznam už bude, relativně vše jiné. Nejenže přibydou údaje o návštěvnosti do tohoto dnešního blogu, příštího o daru, též dojde k relativním změnám poměrů sloupců návštěv za celou existenci blogu. Přibude i v číslech součtů návštěv jednotlivých dosavadních blogů.

A s každým dílčím novým blogem tomu bude nejinak - grafická partitura se bude v čase, nejenom délkou zachycených dnů, výrazně měnit proporčně.
Tedy harmonicky.

A POZOR, VŠICHNI DOMORODÍ NÁVŠTĚVNÍCI, AŤ SE JIŽ PŘI VSTUPU POUHOU TEČKOU OZNÁMÍTE, ANEBO Z BURANSTVÍ NE, ODTEĎKA KAŽDÝM SVÝM VSTUPEM SE STÁVÁTE ČLENEM SBORU, CHÓRISTOU, PROTAGONISTOU, OD TOHODLE VÝSLEDKU STATISTIKY PRO VÁS NENÍ ÚNIKU - AŤ SE NEHODLÁTE STÁT ÚČASTNÍKY HRY NA PARTNERKU, PŘESTO V NÍ ODTEĎ ZCELA VIZUÁLNĚ BUDETE KAŽDÝ V SLOUPCÍCH VEDENI. NEBOŤ TO VĚDĚLI UŽ STAŘÍ ŘEČTÍ HARMONIKOVÉ: OD VESMÍRU HRY PRO NÁS NENÍ ÚNIKU.
TŘEBAŽE Z VLASTNÍ SVÉVOLE ČI INTELEKTOVÉ NEDOSTATEČNOSTI NEBUDETE TAK INTELEKTUÁLNĚ INSPIRATIVNÍ JAKO ONA TENKRÁT TA 100., ČI 101., KOŠIMSKÁ OPICE.
KDO NENÍ VE HŘE, JE MIMO.



.