SOUDÍM, ŽE PRO ÚČEL NENAJDE SE ZDE ŽÁDNÁ PRAVÁ, PŘESTO SVŮJ CÍL IHNED NEVZDÁVÁM. (2.)

23. října 2014 v 11:22



OČI VEĎ, HLEĎ, ZŘI NÍŽE, CO Z TOHO VZNIKLO ZA HUSTO, KDYŽ JSI VČERA PSÁT ZAČAL JAK PIMPRLE, AUGUSTO?!
---------- Původní zpráva ----------
Datum: 22. 10. 2014 19:25:35
Předmět: Re: http://severni-trat-ferdinandova.blog.cz/1410/soudim-ze-pro-ucel-nenajde-se-zde-zadna-prava-presto-svuj-cil-ihned-nevzdavam-1
Nevím, zda má normální čeština obstojí, ale dovolím si připodotýkati k několika slovům, která navozují některé asociace, leč než tak učiním, musím sděliti, že téměř do šoku Váš přípisek jal se mne uváděti (čím? - že po tak dlouhé době, na mne vzpomenouti ráčeno bylo) - proč? - odpověď zde jedinkatá možná, neb, že má duše skromně přeinteligencí přetékající Vám učinila objev, na který jste do té chvíle neměl mozkovou vlastní kapacitu - což to? no přece, že W je v podstatě jedině a pouze převrácené M., kterým oplývám od narození, a to dokonce ve složení dvojitém (jak říkáte scizofrenickém - toto pouze písmen se dotýká, nikoliv naštěstí duše - ta by si pak musela rázem zoufati počíti), tedy M.M. (A to jsem navštívila, jak už jsem v tomto století sdělila, čti - roce, Olomouc pouze jedinkrát, hned tam podpatky na těch válejících se moruších, jak jistě ráčíte si zapamatovati, otiskly se nezapomenutelným a nesmazatelným způsobem, a to zcela ojedinělým).
Tak úvod by byl.


Pokud si představím takový terorizující kulomet sedět v kupé vedle sebe či být obětován naproti němu, nastoupil-li bych do vagonu například v Přerově, ve směru jízdy na Hulín bych takovou užvaněnou spolucestující opustil již v Horních Moštěnicích, nepochopila totiž, a proto uvádím jako obzvláště špatný příklad, z příštího wittgensteinovského úkolu naprosto nic.


Vzpomenu-li první zde včera publikovaný jízdní řád, byla v jeho řádku uvedena zastávka POLESCHOWITZ - která se dneska jmenuje jinak.
Přesto před toutéž budovou dnešního nedakonického nádraží se pořád stále stejně nachází kilometrovník se stejně dávným číslem 132, tedy údaj s toutéž vzdáleností jako tenkrát od Severního vídeňského nádraží.

Obdobně, číslem namísto písmeny, bylo by možno identifikovat i v tomtéž jízdním řádu zanesenu zastávku LIDERZOWITZ, což by mohl být podle posloupnosti současných stanic dnešní Bzenec-Přívoz.
Dotyčné tehdejší Lidéřovice dneska leží na zcela jiné trati, souběžné s hlavní, zastávku ale na ní nemají, a proto se sem musí pěšky od vlaku ze Vnorov, anebo až ze Strážnice.
Vystoupit tedy z vlaku osobáku na stále hlavní trati, porovnat dávné kilometrovníky s dnešními, určit, nafotit.


Na trati od Přerova vzhůru na sever bude taková identifikace dávných císařských názvů i míst snazší, a mohl bych stanovovat od stolu, neboť mám k dispozici hned 1. poválečný jízdní řád platný v roce 1918 již od podzimu ve zcela novém státě, schopnost takových aktualizací je obdivuhodná a v dnešních časech zřejmě nemožná.


Když se sháním po kterési, a stanovuji podmínku, že by měla umět číst jízdní řády, nikomu nevytane, že za časů C. K. se zřejmě zápisy v knižních jízdních řádech vedly ve dvou časech: v dopoledním a odpoledním, stručně řečeno, neboť tak snad velela původnější anglická ajzboňácká tradice.
Přičemž o nocích se zas až tak hustě nejezdilo, čas totiž tenkrát plynul jinak, byť v časech válečných se děl v půlročních změnách zimních a letních, obdobně jako ve válečně mobilizačních časech dnes.

Ve wittgensteinovském smyslu měly C. K. dráhy tenkrát svoji řeč, jazyk spočívající ještě v čemsi jiném nežli jen číslicích a písmenech.
Staří se pouze podívat do tamtěch dávných jízdních řádů, na kolikerých místech se zde setkáváme se znakem nože zkříženého s vidličkou.

Podle údajů v jízdním řádu, restaurace bývaly provozovány na málem každém nádraží.
A já i proto hledám dámu, potenciální společnici ke stolu. Neboť třeba takto přečíst řeč tehdejší a dnešní, prostřednictvím pouhé holé existence čehosi takového (o jiného, obdobného) ve stejných místech dnes.
Vystoupit z vlaku, identifikovat, nafotografovat místo - a posléze si vybrat jedno společné menu. S partnerkou napůl, a to takovou, aby dotyčná se nepřežírala a já se po ní nestyděl, dokonce si nehnusil, dojíst svoji polovinu tímtéž příborem z téhož talíře.

A když jsem už u té četby jízdních řádů, vytýčím s příležitostí další partnerčinu nutnou podmínku.
MĚLA BY MÍT VLOHY DRAMATICKÉ, HERECKÉ, MÚZICKÉ, TANEČNĚ POHYBOVÉ.
Dokonce literární dispozice, včetně naprosto bezvadné české gramatiky, neboť na výpravách všeho druhu je třeba (po vzoru všech cestovatelů i příkladu samotného Ludwiga Wittgensteina) psát průběžný cestovní zápisník.

Málokdo si i tu ve zdejší domorodině uvědomuje, že jízdní řád je textem zvláštní literární povahy, takže je jej možno divadelně inscenovat; sám jsem takovou možnost sepsal, poté s hereckými elévy vyzkoušel, před zhruba 15 roky.
Takže případná dvoutýdenní železniční cesta s vhodnou partnerkou by se mohla žánrově změnit i na cosi jako turné seriálu drobných soukromých hereckých etud po jedné na každém nádraží.
A vzpomínám-li už, před roky asi 10 jsem seskládal dokonce ze slov i znaků obsažených v jízdním řádu platném na trati Otrokovice-Gottwaldov-Vizovice i několik haiku splňujících kánonické zákony tohoto žánru.
Mohl bych se přece pokusit o totéž (5-7-5) i pro příležitost celé délky Břeclav-Petrovice u Karviné, jen sehnat, opatřit si, prostřednictvím tohoto poněkud rozsáhlejšího inzerátu múzicky oddanou partnerku.


A teď stručno - jízdní řády čtu bez potíží, i když jsem žena, dá se možná i slovo dáma užíti, když ustrojím se v plesový šat.
- Wien - navštívila jsem v posledních deseti letech mnohokráte, ročně i několikráte, často právě i vlakmo, často jezdila tam sama samičká, neb dcera dotaz učinila, zda si může dovoliti do Opery jíti a já hlídati jsem ochotna nejmladší vnuky - a já, neb zřejmě mdlého rozumu, jinak tomu možno není, pravila - spisovnou češtinou, aletovíšžejo, a druhý den jela dvanáct hodin tamo, neb hned v Pze si cestou taky něco zařídila - tedy do W. Jinak pobyt 6 týdnů také se párkrát vyskytl, a při různých Freitag-frei, se mi podařilo celkem tam shlédnouti , co mě zajímalo. A to zejména výstavy, z nichž Vincent byl nejexcelentnější, pak hned Tutanchamon. Tyto "rozmary" jsou u konce, neb doma se jedinkatou sekundou situace velmiť převrátila.
- postava i tvář lepá (se slovem slepá si nemíním pohrávati) - hm - dokud se mě ptají - a kde pracujete? tak snad ještě nebudu pomýšlet na věci poslední , i když motorkáři přestali jaksi padat ze svých strojů, když jdu po chodníku
- a sádlo? o tom bych mohla napsat stať, ale je to na mrňavou povídku, tak třeba někdy jindy,
- no byly by ještě nějaká slova, ale už se musíte cítit být rozmazlen příliš.
Vždyť Vy jste mi nenapsal nic!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!M.



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama