Říjen 2014

SOUDÍM, ŽE PRO ÚČEL NENAJDE SE ZDE ŽÁDNÁ PRAVÁ, PŘESTO SVŮJ CÍL IHNED NEVZDÁVÁM. (7.)

31. října 2014 v 11:51



Všechno vždy záleží na pouhém jediném člověku.

A nezáleží, jestli on sám sebe považuje za miliontého, někde na samém konci zastrčeného - v příběhu o 100. opici z japonského ostrova Košima je přece stejně tak důležitá první, která zkusí nebo si všimne, nebo třeba padesátá, která získanou dovednost nebo zájem posune k té vzápětí další; nebo dokonce až ta stá, původně jako jiné před ní i po ní stejně náhodná, která způsobí ten zásadní dějový, či dokonce dějinný, zvrat.

Z tohoto ohledu nazíráno, na konci mého testu teorie o 6 stupních, mohu po 6 nutných krocích zde blogy prohlásit: OKOLO MNE, BEZPROSTŘEDNE, TÉŽ I NA BLOZÍCH NEBO FEJSBUCÍCH NENÍ JEDINÉHO ČLOVĚKA.

OKOLO MNE NENÍ ČLOVĚKA.

Aniž bych se se svící vydával na prospekci jako tenkrát dávný athénský fiilozof.
Celá řečená záležitost bude snad zjevnější, použiji-li jedno poučení odvozené z Wittgensteina, mága řečí a slov.

Břeclav, Moravská Nová Ves, Lužice, Hodonín. Rohatec, Bzenec přívoz, Moravský Písek, Nedakonice, Staré Město u Uherského Hradiště, Huštěnovice, Napajedla, Otrokovice, Tlumačov. Záhlinice, Hulín. Břest, Říkovice, Horní Moštěnice, Přerov, Prosenice, Lipník nad Bečvou, Drahotuše, Hranice na Moravě, Bělotín, Polom, Jeseník nad Odrou, Suchdol nad Odrou, Hladké Životice, Studénka, Jistebník, Polanka nad Odrou, Ostrava-Svinov, Ostrava-Mariánské Hory, Ostrava hlavní nádraží, Ostrava-Hrušov, Bohumín, Dětmarovice, Petrovice u Karviné.

Seznam názvů stanic v jejich dnešním znění na trati Břeclav státní hranice - Petrovice u Karviné státní hranice; ale též slovník jistého druhu jako zásobárna slov k jistému použití, jazyk svého druhu.
Pro někoho obstarat si příslušnou jízdenku a víc nic, pro jiného příležitost autorskou možností se vyjádřit.
Podat důkaz, že mezi slovy jiného účelu i mezi slovy napohled naprosto nevhodnými se nalézají ta se smyslem.

Kdybych někomu tvrdil, že z čehosi tak neohebného a neznělého, hole instrumentálního, pouze ze substantiv bez sloves je možno vytvořit básnický text, dokonce haiku v kánonické starojaponské tradici 5-7-5, byl bych po zásluze vysmán, pominut - obdobně jako týmiž v záležitosti oné hledané jedinečné spolucestující.

Aniž jsem původně vůbec mínil takovou souvislost, hle, v jednom cíli, Košima a haiku.

Moravský Písek.
Studénka. Napajedla.
Otrokovice.

Kdyby případná kýmsi nalezená spolucestující měla talent recitační, mohla vy těmito pár slovy zprostředkovat, vyprávět nebo v obraznosti posluchače evokovat příběh o komsi, jenž na slovácké polopoušti čerpá o polednách v žáru nekonečného slunce vodu dobytku. Otročina.
Pro zdar či dovednost takovéto percepce je ovšem nutno zbavit se slov jako instrumentálního označování a přijmout je jako nepísemné znaky zvizualizovávající či způsobující obrazy - nějak obdobně již na funkci slov v japonských haiku pohlížel Roland Barthes, a to byl, oproti mně, jo nějaký sémiotik.

Venuše rodící se z mořské pěny.
Spolucestující z naprostého neznáma vyexcerpována jazykem.
(Popřípadě: z jazyka.)

Poněvadž však okolo mne nejsou lidi, nezrodí se na tamté dávné Wittgensteinově trati 14 dnů o příštích prázdninách zvizualizované obrazy, vyvolané děje - jakož i slova nabídnutá k dispozici akademickým slovníkem nebudou použitelná, třebaže vlaky však i nadále budou jezdit podle jízdních řádů, sem a tam, podél sebe, křížem.
Dokonce na estakádách podjezdů, třeba hned v Moravském Písku, přes sebe.

Naštěstí snad ještě železnice českých drah na japonský ostrov Košima nevedou, dokonce že ani ten není ještě letadly doposaváde oblíbenou dovolenkovou destinací zdejších domorodých mobilů.

Čímž jsem zřejmě po přesně 6. kroku (six degrees...) svůj cíl vzdal.

Godot, pro nezájem, i tu nepřišel



.

SOUDÍM, ŽE PRO ÚČEL NENAJDE SE ZDE ŽÁDNÁ PRAVÁ, PŘESTO SVŮJ CÍL IHNED NEVZDÁVÁM. (6.)

28. října 2014 v 11:21



Úplně na začátku, když jsem si tenkrát zakládal fejsbuk, znaje smysl teorie six degrees of separation i podmínky zdejší domorodosti, založil jsem si těch stránek hledle 6 - abych, předpokládaje, si mohl pro mého ducha zásadnější informace posílat sám sobě postupně dál.
Je to praxe šílená, ale stane se, že odnikud nedostanu sobě (mému duchu) hodnotnou zprávu ani jedinou za celý den, tak mě alespoň zpráva moje, byť mezitím několikrát mnou obehraná, pokaždé, tedy 6x, potěší.

(INFORMACE JE STAV, KDY MOHU ŘÍCI: NEVĚDĚL JSEM, TEĎ VÍM.)
(NEJLÉPE KÝMSI SEBOU SAMÝM ZÍSKANÁ, VYROBENÁ NEBO DOKONCE VYMYŠLENÁ NOVINA.)

Oním stavem odnikud, zmíněným o pár řádků výše, nazývám skutečnost oněch hejn přátel, které má za sebou na ocase každý z těch mých fejsbukových přátel - tedy těch mi zcela neznámých, které jsem si podle jakýchsi vlastních kritérií vybral, zvolil, oni mne, ale s nějakou zásadní pomocí na ně sázet nebo spoléhat nemůžu.
A co teprve na ty jejich líné nepracovité ocasy, kteří mi tak leda, či akorát, jejich domorodě tupě rekreabilními příspěvky zaplevelují byt.

Proto na dvou FB stránkách se vší mou autenticitou žádné přátele nevedu - a pokud by se chtěli nechat vřadit, museli by se dostavit sami, bez jedinkého ocasa. Jestli pod přezdívkou nebo ne, na tom mi až zas tak nezáleží - jen aby měli odťat každý potenciálně infekční chvost.

Tady pravidlo jasných pouhých kroků 6 přehledných, separačních, oddělujících a vydělujících i jednoznačných ke každému cíli, předpokládatelná jasná pomoc mé existenci v detailech.
Samozřejmě, paralelně bych si ponechal, a oni jejich, i ty kolchozy; též jakoukoli svévoli kohokoli na tematicky přesně mnou vymezených skupinových stránkách, koukoli.
Vymazat, vydrvit, však ony na koncích peletonů by mohla být škoda, poněvadž se může stát, že znenadání právě oni nastoupí a k čelu úkolu přespurtují všechny okolo sebe.

JENOMŽE ZÁKLADNÍM FUNKČNÍM ZNAKEM ZDEJŠÍHO DOMORODÉHO FEJSBUKU NENÍ PŘIPRAVENOST, PRACOVITOST, KOOPERACE, NÝBRŽ LENOST VŠEHO DRUHU, NEVZDĚLATELNÝ NEZÁJEM, CHLÍPNOST K REKREACI A ZÁBAVĚ, A TAKOVÝMTO ŘETĚZEM POSTOUPIT OD ANUITA K PREZIDENTU OBAMOVI NA 6 KROKŮ JE NAPROSTO NEMOŽNÉ.



Budiž dodáno, že na tomtéž místě zhruba 5 minut před panem Suchánkem seděl jiný, možná obdobně kvalifikovaný, jen ovšem nebyl schopen, vybaven, nadán, i bez vědomí jasného cíle zabrat k pomoci.

(Ono to na tom světě, pane Lobpreisi, bude asi tak, že Boha hledají zrovna ti, vedle kterých On zrovna šlape nebo postává - zbylí k takovému hledáni prostě nejsou nadáni, to už se stává, a pomoc změny ne že by nebyla, ale oni ji prostě nejsou schopni vytušit.)

Proto, ptám se, kde jste vy, kterou hledám na prázdninové putování, kdy tam vzadu kdesi za mlhou zvednete ruku ke spurtování k metě tak jedinečného úkolu?
V kolika, po kolika, ještě krocích, nad počet vypočítaných 6, se ten můj vzkaz prostřednictvím fejsbuku k vám dostane?
Kolikrát ještě, záměrným nesdílením, budou ti jiní vaši přátelé tuhle šanci ještě sabotovat?
Nevědomí, že příště zase nezbude na ně samé, yeah…





.

SOUDÍM, ŽE PRO ÚČEL NENAJDE SE ZDE ŽÁDNÁ PRAVÁ, PŘESTO SVŮJ CÍL IHNED NEVZDÁVÁM. (5.)

27. října 2014 v 11:38




Na fejsbukovou stránku s odkazem na včerejší blog během jen jednoho 1 dne (a k tomu ještě nepracovní neděle!) vstoupil rekordní počet 262 návštěvníků - a pouze stačilo, aby dotyčný fejsbukový status sdíleli pouzí 2 lidé!!!
Představte si důsledky, kdyby výzvu sdílelo tamtěch všech 262!!!!!

Neboť mezi zdejšími cosi takového jako obeznámenost s intelektuálními zásadami sociální (společenské) sítě coby žitá vědomost je stav naprosto neznámý, proto naopak v případě každé zájemkyně o společné prázdninové cestování po C. K. původní železniční dráze naprosto samozřejmě předpokládám naprosto suverénní znalost i dělné zvládání 2 souvisejících teorií: SIX DEGREES O SEPARATION a PŘÍBĚH 100. OPICE Z JAPONSKÉHO OSTROVA KOŠIMA/KOSHIMA.
st
SIX DEGREES OF SEPARATION + PŘÍBĚH 100. OPICE Z JAPONSKÉHO OSTROVA KOŠIMA/KOSHIMA!
SIX DEGREES OF SEPARATION + PŘÍBĚH 100. OPICE Z JAPONSKÉHO OSTROVA KOŠIMA/KOSHIMA !!
SIX DEGREES OF SEPARATION + PŘÍBĚH 100. OPICE Z JAPONSKÉHO OSTROVA KOŠIMA/KOSHIMA !!!

SIX DEGREES OF SEPARATION.

PŘÍBĚH 100. OPICE Z JAPONSKÉHO OSTROVA KOŠIMA/KOSHIMA.


Nákres včera popisované délky dotyčné červí díry mi dnes poslouží ještě jednou: s vědomou intelektuální recyklací jedné z prvotních aktivit nejpůvodnějších konceptualistů jsem z plochy obrázku odstranil, vygumoval (čili učinil poznovu ono jejich prvotní erase) celou délku 215 kilometrů železniční trati od hranice jižní až k hranici severní.
Neseznámený či neznalý divák rozdílnost nepozná, pocit jakési té síť ucelující návaznosti spojení zůstal zachován, její funkce distribuce rovněž - obdobně jako se předpokládá, že by zůstala zachována ohniskovitost spojení internetové sítě, tedy důvodnost či funkčnost Sítě, v případě nukleární války.
Z tohoto ohledu tedy nazíráno, poslední C. K. Mocnáři nebyli žádní hlupáci.

Odstranění čehosi nosného, vygumování čehosi jako páteře, či erase kmene nervové soustavy, a to bez očividných následků pro fungování okolního organismu, mi napovídá, že ona páteř snad žádnou masou ani obalena nebyla. Nebo že okolní masa tuhletu páteř eliminovala.
Což je zřetelný rozdíl od toho stavu za C. K., kdy dráha, železnice, s jejím krajem souvisela úžeji, životněji. Dokonce byla jeho rozvojem.

Po extrakci vygumováním zbyla dílčí propojená ohniska, jak po té nukleární válce, obyvatelstvo však z krajiny zdrhá, vše se stalo prázdnem, a otčinu zokupovala všeobecná nuda - neměl bych sem kvůli čemu svou konkurzem vybranou partnerku přivézti, nic na ni není připraveno.
Vůkol duchu mrtvolně.
Jedinou okouknutíhodnou pamětihodností po celé trase je tak zde pouze ona jakási mumie v kterémsi zámku v mapě nad Hulínem, bizarnost jak někde v Egyptě, kam přesto o prázdninách jako diví odlétají z tamtoho kraje našinci.

Čím, jak, jakým zevním šidítkem udržet po celých 14 dnů na území prázdna zájem dotyčné o mou přítomnost?

Vyhrát v nějakém konkurzu nic vlastně žádnou výhrou není, pokud je rozumná, proč by do čehosi takového vůbec vstupovala, to by se mohla rovnou jít nechat zaregistrovat na nejbližší pracák - a podobně.

Velnutá červí díra společenským prostorem se ukázala jako intelektuálně užitečná, obdobně jako výzva ke zhudebnění grafu.
Každý zde na cosi brnká, většina domorodců má, namísto obručemi, hlavy stažené sluchátky.
Remixují, předělávají, vybaveni až po futra počítačů roztodivnými programy.

Jenomže jejich stavem je rovněž nuda, poněvadž oni obdobně zcela samozřejmě nevědí, co je to síť jako fakt intelektuálně společenský.
Obeslal jsem včera i je prosbou o holou manuální dovednost, o pouhou jen strojovou mechaničnost bez jakýchkoli případných autorských požadavků nebo ambicí.

1x zhudebněný graf panem Lobpreisem, jehož verzi já programem AVCWare\Ringtone Maker převedl na tvar telefonního zvonění, odpoledne zaslaný výsledek pana Hustolesa s odkazem https://www.dropbox.com/s/m0134pttg2tz788/Graf.m4a?dl=0 - nejsem si jist, jestli tahle verze odkazu nalézající se mimo Youtube po jiné vůbec funguje.


Ale vám, vy ta opravdu jedinečná madam, jež jste se zatím ještě ani nerozhodla konkurzit, proto, živý, slibuji, že se s těmi cestovními prázdninovými příležitostmi pro vás hned od zítřka polepším.

Co třeba kdybychom potom spolu občasným tamním domorodcům podél železniční trasy nějak snímali záznam jejich kterési nudou kraje omezené životní funkce a prostřednictvím grafů výsledky převáděli na jim užitečná originálně ryze individuální melodická mobilová zvonění???


262.
282!!!



.

SOUDÍM, ŽE PRO ÚČEL NENAJDE SE ZDE ŽÁDNÁ PRAVÁ, PŘESTO SVŮJ CÍL IHNED NEVZDÁVÁM. (4.)

26. října 2014 v 9:43



ČERVÍ DÍRA

Červí díra (anglicky Wormhole) je ve fyzice hypotetický objekt umožněný schopností časoprostoru utvořit "zkratku" přes prostor a čas.


V PŘEDEŠLÉM DIALOGU ZMÍNĚNÉ ODKAZY NA ZVUKOVÉ VÝSLEDKY:

GOOGLE
YOUTUBE


Samozřejmě je možná i jiná zvuková podoba téhož grafu - nejenom ve fyzice vždy záleží na stanovisku jako místu pozorovatele, jak i na jeho metodě; popřípadě přístrojích.

Jakož i zbývá ještě jeden úkol včera nesplněný: převést KÝMKOLI autorskou melodii pana D. Lobpreise, který sám svému vlastnímu vnuknutí nevěří, na vyzváněcí zvuky použitelné jako zcela samozřejmé ve zcela standardním mobilním telefonu.
Posléze tuto zvonkohru uvést na YOUTUBE a prostřednictví tohoto blogu dát odkaz k dispozici jiným.


Začátkem tohoto včerejšího obrázku, který by bylo lze realizovat i jako světelnou (neonovou) instalaci, obdobně i již vzpomenutého podélného grafu, byly dvojí citáty ze zcela běžných oficiálních map Českých drah se schématy v současnosti platných železničních tratí, čili zcela běžná pomůcka každé vlakové cestovatelky, tedy nic rozumu mimořádného, případně vhodná madam.
V jistém smyslu opět wittgensteinovská řečová hra, jíž jsem snad poskytl dostatečně štěpný příklad jednoho z témat, o kterých by se mohli bavit dva pohlavně odlišní cestující vezoucí se v tomtéž vlakovém sedadlovém oddílu, nebo dokonce zavřenými dveřmi odděleného separé vagonového kupé.



Pro řešení někdy stačí obrázek obrátit o pouhých 90 stupňů (které svedu napsat i takto jiným druhem znaku: °), jindy převrátit shora dolů jako v tomto jedinečném intelektuálním testu pro hongkongské prvňáky.


Dnešnímu mému popisu, intelektuálnímu místu určenému především jako návnada na případnou prázdninovou spolucestující, jenž se nachází na rozhraní či okamžikového protnutí prostorů vesmíru fyziky, Wittgensteina a múzičnosti, předcházel předevčírem jiný můj obrázek, jenž zdejší domorodci oprávněně považují, nebo hodnotí, jako nehezký či nelíbivý, samozřejmě i neumělecký - třebaže z mé strany vznikl naprosto intuitivně, bez vědomí si jeho budoucích případných intelektuálních hodnot nebo významů, byl, madam, příkladem čehosi jako možné cesty, vlastně jen pouze zcela neznalým jejím začátkem.




.

SOUDÍM, ŽE PRO ÚČEL NENAJDE SE ZDE ŽÁDNÁ PRAVÁ, PŘESTO SVŮJ CÍL IHNED NEVZDÁVÁM. (3.)

24. října 2014 v 11:33



Předešlu několik faktů: na C. K. Severní trati Ferdinandově bylo tenkrát rozmístěno (na současném českém moravském a slezském území) od Břeclavi do Petrovic u Karviné 36 železničních stanic, z nichž dodnes jsou v provozu všechny kromě nádraží Ostrava-Hrušov.
Počet 36 neodpovídá počtu písmen v žádné mi známé abecedě psané latinkou - dokonce je vyšší.
Celková délka jízdní trasy dotyčné železnice od jihu na sever činila asi 215 kilometrů, což při představě svižné chůze rychlostí 4 kilometrů za hodinu, aby vyhovovalo i dámě, a chůzí strávených 5 a půl hodinách denně, pro snahu neunavit ani dámu, by činilo pouhých absolvovaných 10 dnů za sebou.

Onehdy, při nezaujatě letmém probírání se zatímními řiďoulinkými ohlasy na moje prozatím dvojí inzerátové apely, setkal jsem se však v důsledku nenadále s jedním obrázkem, který mě přivedl leda tak k obavě.
JAK PŘI TOMHLE DÁLKOVÉM KONKURZU POZNÁM, POPŘÍDADĚ ROZLIŠÍM, ŽE SI ZA CESTOVNÍ SPOLEČNICI NEVYBÍRÁM POTENCIÁLNÍ DÁMU, NÝBRŽ POUZE JEN ZA COSI TAKOVÉHO NAMÓDĚNÉHO NĚJAKÉHO TADY TAK ZCELA BĚŽNÉHO TRANSVESTITA?
Moje matka mívala k takovým nenadálým příležitostem vždy připravenu praxí osvědčenou průpovídku, která by, vyslovena v původním matčině lašském nářečí, zněla v souvislosti s předešlou otázkou zhruba tak:
Ty, Bohušu, neblazni, kajsi s ňu tam v tych lesach pujdeš, na jedne straně koleje, na druhé minove pole, a ke všeckému zlemu ona tě zezadu klepne čimsi po hlavě a zebere ti foťak, stoji ti cosi takoveho vůbec za to?

Přičemž, při pomyšlení například na vnější vzhled madam Stodolové z páru vražedníků manželů Stodolových, jistě uznáte, že stejná moje obava musí obdobně oprávněně platit i v případě společné vlakové cesty se kterousi kteroukoli mnou potenciálně vybranou dámou, do melounů, do kedluben, se přece jenom nevidí.
Krapet se při konkursním výběru minu v odhadu, čímsi zbytečným se na pohled nechám zmást, jedinou třebas čárečkou jakési voňavé šminky, a ono pak bum, prásk, anebo šmik, a už tam budu kdesi v mlází lesa neviděný ležet, nikon pryč, jak i videokamera, naštěstí, že mobil ze zásadních důvodů nepoužívám, takže moje škoda aspoň tímto bude menší - a to jsem se přitom za svých 67 roků nestačil třeba ještě vůbec oženit!
Nechat se zabít od manželky, no, prosím, takové pomyšlení i skutek bych asi snesl, ale dodýchat tam kdesi v trávě s ještě pořád s platnou jízdenkou z ruky kohosi úplně cizího?

Vlastně tyto okolnosti konkursové podstaty jsou od samého začátku vzájemně neřešitelné, osudově neshodné, neboť právě zrovna teď se může na druhém konci drátu třást kterási pro důvod cesty obzvláště vhodná zase ona, chuděra účelu jedinečná, že v tamtom nám oběma tak známém lese já naopak nikonem zabiji ji.
I když je už třeba třikrát rozvedená, a za takových okolností by už jí vlastně škoda nebylo.
A ještě by si na sám konec naprosto pohodlně poležela pár dnů na trávě, jak v písku někde na Kanárech…


Namísto, tedy, aby mě jimi dotyčná, třeba kdesi ústraní rdousila, kdyby si svoje nehty natřela každý den jinou barvou - 20 různých barevných odstínů už přece dává dohromady 20 písmen abecedy, jen kdyby to nějak dovedla zkombinovat s tím počtem 10: nutných dnů dvacetikilometrové chůze, jak jsem jí zde již v úvodu dneska spočítal.

Nebo kdyby si adeptka, potažmo se mnou šťastná výherkyně, natírala nehty po čas 14 dnů našich společných vlakových poutí do podoby obrázků vlaječek písmen abecedy univerzálního navigačního námořního kódu!
Třebaže ještě nezná důvod, proč.


Dokonce by si mohla našít jen vlaječky pouze 2, pouze jen takto dvoubarevné, a naučit se s nimi celou pohybovou signalizaci všemi písmeny ještě jedné námořnické abecedy - znaje, posléze choreograficky nápaditě doplnit svoje kreace ještě jinými doprovodnými pohyby.
Právě proto jsem včera pro tuto potřebu zmiňoval dovednosti taneční, pohybové, múzické, dokonce v té nejposlednější možné variantě dokonce i třeba varietně striptérské.
Případného repertoáru k perónovým vystoupením se 2 signalizačními vlaječkami jsem schopen poskytnout performerce povícero, všecky takové kousky samozřejmě v té nejvybranější wittgensteinské tradici. Též jen tak, mimo téma, k případnému zhubnutí každého těla pohybem, mohu zde doporučit takový repertoár kdekomu!


Žádný odstín pohlednosti v konkursu nepreferuji, a poněvadž na roletách mé fejsbukové stránky se denně objeví tisíce tváří, na zkoušku jsem z nich první tři vyňal a adresy jejich běžně všedních nositelek obeslal nabídkou konkursu na dovednostně velmi vyvinutou společnici prázdninové vlakové pouti po ose sever jih, a po téže trase i mnohokráte nazpátek.
Výsledek?

Než abych vraždil, po sepsání tohoto blogu třetího se již nebudu popularizací, či medializací, tématu konkursu více namáhat, mi stačilo.
Třikrát, a dost, zalezu si proto na k účelu založenou fejsbukovou stránku https://www.facebook.com/pages/INZER%C3%81T/754968781205939# , před níž jako pastí nebo návnadou svého druhu budu vyčkávat celou zimu na případnou nabídku, i nalíčené laskominy v mrazech déle vydrží.

V městě, v němž mám (nefungující) poštovskou adresu, dokonce ani sportovní stadion není, natož běžecký ovál dlouhý 400 metrů, jenž bych v příštím létě setrvale každý den 50 a dalších xkrát obešel, abych splnil ono v úvodu vypočtené penzum 215 kilometrů wittgensteinovské poutě, popřípadě rychlokurzu, absolvované za pouhých 10 dní.
Stadion, stádium, délková míra, na příslušných místech těch zhruba nutných 275 000 kroků bych se zastavoval jako dávné lokomotivy na tamté C. K. trase, což by jistě bylo v jednom místě naráz jistě velmi komfortní a pohodlné - nezažil bych však třeba zkušenost s místy, na nichž dávní vojáci při plánovaných zastávkách z vagónů válečných vojenských železničních transportů vypouštěli na přilehlá pole proběhnout se koně.
Ví tu vůbec někdo, co je to třeba, co tenkrát bývával, takový jen obyčejný granek?
Umí ho někdo domorodě zdejší napsat, vyjádřit, pouhými 2 námořnickými vlaječkami?



.

SOUDÍM, ŽE PRO ÚČEL NENAJDE SE ZDE ŽÁDNÁ PRAVÁ, PŘESTO SVŮJ CÍL IHNED NEVZDÁVÁM. (2.)

23. října 2014 v 11:22



OČI VEĎ, HLEĎ, ZŘI NÍŽE, CO Z TOHO VZNIKLO ZA HUSTO, KDYŽ JSI VČERA PSÁT ZAČAL JAK PIMPRLE, AUGUSTO?!
---------- Původní zpráva ----------
Datum: 22. 10. 2014 19:25:35
Předmět: Re: http://severni-trat-ferdinandova.blog.cz/1410/soudim-ze-pro-ucel-nenajde-se-zde-zadna-prava-presto-svuj-cil-ihned-nevzdavam-1
Nevím, zda má normální čeština obstojí, ale dovolím si připodotýkati k několika slovům, která navozují některé asociace, leč než tak učiním, musím sděliti, že téměř do šoku Váš přípisek jal se mne uváděti (čím? - že po tak dlouhé době, na mne vzpomenouti ráčeno bylo) - proč? - odpověď zde jedinkatá možná, neb, že má duše skromně přeinteligencí přetékající Vám učinila objev, na který jste do té chvíle neměl mozkovou vlastní kapacitu - což to? no přece, že W je v podstatě jedině a pouze převrácené M., kterým oplývám od narození, a to dokonce ve složení dvojitém (jak říkáte scizofrenickém - toto pouze písmen se dotýká, nikoliv naštěstí duše - ta by si pak musela rázem zoufati počíti), tedy M.M. (A to jsem navštívila, jak už jsem v tomto století sdělila, čti - roce, Olomouc pouze jedinkrát, hned tam podpatky na těch válejících se moruších, jak jistě ráčíte si zapamatovati, otiskly se nezapomenutelným a nesmazatelným způsobem, a to zcela ojedinělým).
Tak úvod by byl.


Pokud si představím takový terorizující kulomet sedět v kupé vedle sebe či být obětován naproti němu, nastoupil-li bych do vagonu například v Přerově, ve směru jízdy na Hulín bych takovou užvaněnou spolucestující opustil již v Horních Moštěnicích, nepochopila totiž, a proto uvádím jako obzvláště špatný příklad, z příštího wittgensteinovského úkolu naprosto nic.


Vzpomenu-li první zde včera publikovaný jízdní řád, byla v jeho řádku uvedena zastávka POLESCHOWITZ - která se dneska jmenuje jinak.
Přesto před toutéž budovou dnešního nedakonického nádraží se pořád stále stejně nachází kilometrovník se stejně dávným číslem 132, tedy údaj s toutéž vzdáleností jako tenkrát od Severního vídeňského nádraží.

Obdobně, číslem namísto písmeny, bylo by možno identifikovat i v tomtéž jízdním řádu zanesenu zastávku LIDERZOWITZ, což by mohl být podle posloupnosti současných stanic dnešní Bzenec-Přívoz.
Dotyčné tehdejší Lidéřovice dneska leží na zcela jiné trati, souběžné s hlavní, zastávku ale na ní nemají, a proto se sem musí pěšky od vlaku ze Vnorov, anebo až ze Strážnice.
Vystoupit tedy z vlaku osobáku na stále hlavní trati, porovnat dávné kilometrovníky s dnešními, určit, nafotit.


Na trati od Přerova vzhůru na sever bude taková identifikace dávných císařských názvů i míst snazší, a mohl bych stanovovat od stolu, neboť mám k dispozici hned 1. poválečný jízdní řád platný v roce 1918 již od podzimu ve zcela novém státě, schopnost takových aktualizací je obdivuhodná a v dnešních časech zřejmě nemožná.


Když se sháním po kterési, a stanovuji podmínku, že by měla umět číst jízdní řády, nikomu nevytane, že za časů C. K. se zřejmě zápisy v knižních jízdních řádech vedly ve dvou časech: v dopoledním a odpoledním, stručně řečeno, neboť tak snad velela původnější anglická ajzboňácká tradice.
Přičemž o nocích se zas až tak hustě nejezdilo, čas totiž tenkrát plynul jinak, byť v časech válečných se děl v půlročních změnách zimních a letních, obdobně jako ve válečně mobilizačních časech dnes.

Ve wittgensteinovském smyslu měly C. K. dráhy tenkrát svoji řeč, jazyk spočívající ještě v čemsi jiném nežli jen číslicích a písmenech.
Staří se pouze podívat do tamtěch dávných jízdních řádů, na kolikerých místech se zde setkáváme se znakem nože zkříženého s vidličkou.

Podle údajů v jízdním řádu, restaurace bývaly provozovány na málem každém nádraží.
A já i proto hledám dámu, potenciální společnici ke stolu. Neboť třeba takto přečíst řeč tehdejší a dnešní, prostřednictvím pouhé holé existence čehosi takového (o jiného, obdobného) ve stejných místech dnes.
Vystoupit z vlaku, identifikovat, nafotografovat místo - a posléze si vybrat jedno společné menu. S partnerkou napůl, a to takovou, aby dotyčná se nepřežírala a já se po ní nestyděl, dokonce si nehnusil, dojíst svoji polovinu tímtéž příborem z téhož talíře.

A když jsem už u té četby jízdních řádů, vytýčím s příležitostí další partnerčinu nutnou podmínku.
MĚLA BY MÍT VLOHY DRAMATICKÉ, HERECKÉ, MÚZICKÉ, TANEČNĚ POHYBOVÉ.
Dokonce literární dispozice, včetně naprosto bezvadné české gramatiky, neboť na výpravách všeho druhu je třeba (po vzoru všech cestovatelů i příkladu samotného Ludwiga Wittgensteina) psát průběžný cestovní zápisník.

Málokdo si i tu ve zdejší domorodině uvědomuje, že jízdní řád je textem zvláštní literární povahy, takže je jej možno divadelně inscenovat; sám jsem takovou možnost sepsal, poté s hereckými elévy vyzkoušel, před zhruba 15 roky.
Takže případná dvoutýdenní železniční cesta s vhodnou partnerkou by se mohla žánrově změnit i na cosi jako turné seriálu drobných soukromých hereckých etud po jedné na každém nádraží.
A vzpomínám-li už, před roky asi 10 jsem seskládal dokonce ze slov i znaků obsažených v jízdním řádu platném na trati Otrokovice-Gottwaldov-Vizovice i několik haiku splňujících kánonické zákony tohoto žánru.
Mohl bych se přece pokusit o totéž (5-7-5) i pro příležitost celé délky Břeclav-Petrovice u Karviné, jen sehnat, opatřit si, prostřednictvím tohoto poněkud rozsáhlejšího inzerátu múzicky oddanou partnerku.


A teď stručno - jízdní řády čtu bez potíží, i když jsem žena, dá se možná i slovo dáma užíti, když ustrojím se v plesový šat.
- Wien - navštívila jsem v posledních deseti letech mnohokráte, ročně i několikráte, často právě i vlakmo, často jezdila tam sama samičká, neb dcera dotaz učinila, zda si může dovoliti do Opery jíti a já hlídati jsem ochotna nejmladší vnuky - a já, neb zřejmě mdlého rozumu, jinak tomu možno není, pravila - spisovnou češtinou, aletovíšžejo, a druhý den jela dvanáct hodin tamo, neb hned v Pze si cestou taky něco zařídila - tedy do W. Jinak pobyt 6 týdnů také se párkrát vyskytl, a při různých Freitag-frei, se mi podařilo celkem tam shlédnouti , co mě zajímalo. A to zejména výstavy, z nichž Vincent byl nejexcelentnější, pak hned Tutanchamon. Tyto "rozmary" jsou u konce, neb doma se jedinkatou sekundou situace velmiť převrátila.
- postava i tvář lepá (se slovem slepá si nemíním pohrávati) - hm - dokud se mě ptají - a kde pracujete? tak snad ještě nebudu pomýšlet na věci poslední , i když motorkáři přestali jaksi padat ze svých strojů, když jdu po chodníku
- a sádlo? o tom bych mohla napsat stať, ale je to na mrňavou povídku, tak třeba někdy jindy,
- no byly by ještě nějaká slova, ale už se musíte cítit být rozmazlen příliš.
Vždyť Vy jste mi nenapsal nic!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!M.



.

SOUDÍM, ŽE PRO ÚČEL NENAJDE SE ZDE ŽÁDNÁ PRAVÁ, PŘESTO SVŮJ CÍL IHNED NEVZDÁVÁM. (1.)

22. října 2014 v 13:43



KDO JSI, FAUSTE STARÝ, TY, MEDIÁLNĚ PROKLETÝ?!
Jsem to já, já, na fotografii z titulku fejsbukové stránky zhruba o 10 let mladší, zde pak, očím ob tři řádky výše, zpodoben tentýž - leč minuly už jen pouze roky asi 3.
Jsem prostě jako obličejová silueta jiným k nepoznání, novější fotku pro lenost nemaje.
Příštího dubna mi bude do kolonky narození vepsáno číslicemi startovní numero smrti 68.

S ČÍM SEM TEDY, TY TROSKO VĚKEM ZAOSTALÁ, S ČÍM SEM TEDY PŘICHÁZÍŠ?!
Vcházím mezi vás, dámy, s ukázkou jízdního řádu C. K. Severní trati Ferdinandovy letos stoletého, neboť platného v roce 1914.
Navíc v číslech zcela nesrozumitelného, neboť už jen málokterý dnešní dovede je číst.
Tento můj list však obsahuje 12 názvů dnešních stanic od Břeclavi, tehdy Lundenburgu, až do Otrokovic, což je číslo apoštolů, 13. tedy budiž stanoveno místo vjezdu vlaků z Rakouska na moravské státní území 5 kilometrů níže Břeclavi.
Naše cesta, případné vaše, dámo, putování, najde-li se mezi zdejšími vůbec taká, podobá se rázem pouti za grálem.
Za železničním odkazem filozofa Ludwiga Wittgensteina, který tenkrát v kterémsi vojenském transportu dne 8. srpna 1914 do našeho příběhu vjel místem oněch 5 kilometrů níže Břeclavi.

PROČPAK SE VŠAK ZROVNA TY, SMETE, SHÁNÍŠ PO SPOLEČNICI NA ČAS DELŠÍ, KDYŽ TENTO PŘEDESTŘENÝ ÚKOL LZE SPLNIT SAMOTNÉMU ZA POUHÝ JEDINÝ DÍLČÍ ČERVÍ DEN?!
Zde se tedy pouze holedbáš, ty mně potměšile cizí vnitřní schizofrenní hlase, vždyť od hranice jižní tratě u Břeclavi až na její konec severní, polský, pár kilometrů za slezskou vesnicí Petrovice, je to dalších pár desítek kilometrů vlakových spojů, tedy poutě dohromady na nejméně 3 celé dny.
Partnerka na takovou trasu musí tedy být tělesné velmi odolná, sebeméně netrpící únavovým syndromem či jinou opotřebeností její tělesného materiálu, jak my říkáváme: staviva.
Co se týče případného obličeje, její zevní tvář musí být co nejlíbezněji líbezná.

HA, HA, HA, SOUDÍM, NEB PŘIPADÁ MI, ŽE JSEM TĚ ZASTIHL PŘI ZÁKLADNÍM TVÉM ZLOVOLNÉM ŽIVOČIŠNÉM ÚČELU, V NĚMŽ POUZE TÉ VZHLEDOVĚ NEJVALITNĚJŠÍ ŽENSKÉ TĚLESNOSTI SE TI CHLÍPNĚ ZACHTĚLO?!
Aj, jak v úsudku tvém se teď mateš, ty všeobecný pornografický idole, neboť ti není známo, že já již k oněm oběma koncům Ferdinandovy tratě o letošních prázdninách po svých došel, cestou se dlouhé stovky metrů potáceje mezi šlehajícími ostnatými akátovými větvemi i bolestivými zápověďmi různorodě pichlavých četyn, hloží, žahavého kopřiví i pichlavého bodláčí, klopýtaje zanedbanými stezkami propoplétanými neodbytně šlahounovitě prorostlým trnitým maliním.
U pouhé představy její tváře dlouhé minuty natahované ostny do všech stran, drásané i řezané vraženým roky neudržovaným mlázím do dílčích ostrých krvotoků obličejové mimiky, následně však ještě hlouběji trhané v bolestivých grimasách, ano, vstupní původní líbeznost zjevu je nutnou podmínkou.
Neboť nebýt takového začátku, vnějšně zcela zhavarovaná nemohla by se již získaným zjevem tato naprosto zohavená nešťastnice po návratu vřadit do společnosti zjevů alespoň částečně lidských, vypadala-li by po takovémto maratonu jako nějaký lidský ďas, rozjizvený netvor člověčí.
Původní lepší stav jí dává alespoň krapet lepší výslednou šanci.
Jak v obdobné ukázce nám již posloužil k dílčí ilustraci náš pseudomediální figurant.

Rovněž její tělo od tváře zbylé by mělo do těchto zkoušek vejít co nejvíce éterické, nad mlžnou rosu nevážící, bez zbytných okolo úžasné duše osádlených objemů.
Vždyť cestou na sever i na jih na oba myšlené konce železnice může každou chvíli, kromě svízelí vražedného rostliní, případnou kuličku z výše příkrého náspu sesmeknout či sfouknout okolo projíždějící vlakový expres rychlostí běžné větší nežli 100 kilometrových verst - dvacetkrát denně sem i dvacetkrát nazpět tam, s přestupem i bez, případné pády dlouhé metry kamenitým šikmým svahem dolů by pokaždé nemohly být kvůli případné nadbytečné váze oběti jiné nežli smrtelné.


NAPOPRVÉ SNAD, AJZNBOŇÁCKÁ MENTÁLNÍ PŘIBOUDLINO, TVÝCH ARCHAIZUJÍCÍCH VĚTNÝCH REPLIK ZDE STAČÍ, NECHTĚJ JIŽ DŮVĚŘIVĚ SVOLNÉ DÁMY VÍCE NA JEJICH PŘÍPADNÉ PŘEDSTAVIVOSTI, ČI DOKONCE VNITŘNÍM DUCHU, JEŠTĚ VÍCE UNAVIT.
PROTO TI SVOLUJI POUZE K JEDINÉ POSLEDNÍ DNEŠNÍ VĚTĚ, DÁL PŘECE ZÍTRA VE SVÉ LENIVOSTI MŮŽEŠ POPOSTOUPIT K SEVERU.
Zřídil jsem už případným dámám pro účel jejich tajných ptaní tuto celou schránku, v níž mnohé již dnes zde řečené bude doplněno, nebo dovysvětleno; jakož i zde v příštích blozích rozvíjejících základní téma tohoto dnešního seznamovacího inzerátu - vždyť dílčích témat s ním souvisejících mám na dlouhou lhůtu týdnů příštích dostatek, ano, v prostředí naprostého nedostatku k účelu vhodných žen, popřípadě jen té nejvhodnější dámy jediné.



.